Sing Street

Na femme fatale můžete narazit i na zapadlé ulici v Dublinu, a když je vám patnáct let. Možná právě proto, že je vám patnáct let, protože první láska má sílu pořádný rány. _____ Realističnost filmu si podává ruku s dobovou atmosférou, chudobou, smutkem, bezvýchodností, ale i s normálními radostmi, které v té dublinské zoufalé šedi svítí jako hvězdy. ___ Na týrání násilnickým spolužákem je nálepkou pusa od krásky na ostrově. Dozvuky rodičovských hádek utěší rozumějící bratr. Šikanu ředitele školy přehluší zvuk rockového koncertu. _____ Jo, ten snímek dokáže popsat emoce, až se otisknou i v divákovi. Jak já tomu klukovi přála těch pár absolutně svobodných chvilek s kamarády z kapely (na tom koncertu v tělocvičně bych chtěla být!) i těch zamilovaných s trochu zrádnou dívkou (ale takové už femme fatale bývají). ____ Klobouk dolů před koncem, který je konečně nadechnutím k volnosti. Může dopadnout šeredně špatně, ale nebuďme škarohlídi a přejme, aby se to vyvrbilo dobře. (01.04.2018)

Lepší než Love song i Once. Love song si vlastně ani moc nepamatuju a Once byl o strašně citlivých a sentimentálních lidech, tklivé hudbě, nenaplněné lásce, těžkostech života a smutku a nebyl moc esteticky příjemný. Sing street je o období života, kdy ještě nemáte žádné šrámy a jdete do všeho naplno, kdy se zamilujete a žádná překážka není dost velká, aby vám zabránila získat milovanou osobu, nehledáte si záminky proč něco nejde, víte že jde vlastně všechno, o tom, že možná umřete, ale každý nebo starší sourozenec přinejmenším by chtěl být na vašem místě. Realistický a současně optimistický film. Protože to jde. Krásné. (20.04.2017)

Na prvním místě musím vychválit velmi povedené, chytlavé písničky, které perfektně nostalgicky zapadají do poloviny 80. let a stylu britských legend (Duran Duran, The Cure aj.). Myslím ty původní, složené pro film, avšak potěší každá na moment znějící klasika. Díky nim jednoduchý, téměř bezmráčkový příběh školní dublinské kapely - i trošku komplikovanější první pubertální lásky a konečného úniku z neperspektivních, šedých životních vyhlídek - bez námahy obhajuje pevnou 4. hvězdu, přestože ve vážnějších (nejen sociálních) podtónech víceméně povrchně tápe (kluk nemá na druhé - černé - boty, ovšem barvitých kostýmů a líčení podle svých idolů vystřídá přehršel). (17.03.2017)

Hezký muzikál, kterému se skvěle podařilo zachytit jednu dobu, kdy Irsko je zde prezentováno se svými problémy, i když nijak komplexně, především se ale jedná o dobrý hudební film. Hudba vás zde dovede dostat. Co se ale týká dějové linky, tak ta mě prostě ohromit nedokázala, přišla mi až příliš ohraná. (18.07.2016)

Boy meets girl. Girl unimpressed. Boy starts band. John Carney přichází s novým hudebním kouskem, kde tentokrát hrají roli osmdesátá léta a teenageři. Pokud jste byli nadšeni z Begin Again, tenhle film vás nemůže zklamat. Carney opět dokazuje, že feel-good filmy prostě umí - a tenhle se u mě okamžitě řadí mezi nejpříjemnější filmy poslední doby. Vykouzlí vám od první minuty na tváři úsměv, který se vás bude držet ještě dlouho po skončení závěrečných titulků. Pohodová hudba, sympatická parta outsiderů, milá lovestory a jedna hláška za druhou - prostě hudební komedie, jak má být! Odpouštím i ten přehnaně americký závěr, protože Sing Street se mi náramně trefil jak do noty, tak do nálady. Soundtrack je u hudebních filmů polovina úspěchu - a tuhle osmdesátkovou hudbu prostě nejde nemilovat! Už dva dny neposlouchám nic jiného než tenhle soundtrack :-) (22.05.2016)