Naušika z Větrného údolí

Nádherný postkatastrofický film, pokud lze tohle spojení vůbec použít. Přesto, že v porovnání s pozdějšími Mijazakiho díly je Naušika více statická a silná snaha něco sdělit snad až příliš očividná a militantní. Hisaišiho hudba zase více experimentální, ale s ohraným klišé v podobě citace 'vznešených' klasických melodií. Byl to velmi ambiciózní projekt, kterým se Mijazaki snažil prorazit, ale všichni ještě trochu hledají balanc mezi tradicí a vlastním rukopisem. Koneckonců, Studiu Ghibli patří až 'Laputa'. (10.03.2005)

Svojím spôsobom po všetkých stránkach (ako príbehovo, tak aj vizuálne) predohra k veľkolepej Princeznej Mononoke, a predsa je to veľmi celistvý a silný film sám o sebe - vlastne pre mňa jeden z maestrových najlepších. Mijazaki je skutočne majstrom nad majstrov a jej úspech viedol k založeniu legendárneho štúdia Ghibli. Nádherný film, ktorý sa o svoj úspech skutočne zaslúžil. 100% (17.08.2013)

Naušika byla první ze série velkofilmů, které Miyazakiho proslavily po celém světě, ale shodou okolností jsem se k němu dostal až jako k poslednímu - tudíž v době, kdy už jsem důkladně poznal jeho rukopis, výtvarný styl a způsob vyprávění, takže mě nemohl ničím překvapit. Je to určitě velkoryse zkonstruovaný obraz alternativního světa a lze obdivovat režisérovu fantazii, ale zároveň tomu schází větší plasticita postav, propracovanější myšlenkový svět, protože tyhle zjednodušené ekoaktivistické představy jako by vypadly z dílny Greenpeace včetně té mytologie a la "bohyně Gaia". Po výtvarné stránce se Miyazaki opakuje a podobně jako kdysi Disney vlastně vytváří na své postavy jakousi šablonu. S postavami jsem se nedokázal nijak ztotožnit právě proto, že byly tak ploché. V téhle fázi své tvorby ještě Miyazaki škatulkoval své hrdiny na výrazné klaďasy a podlé zlosyny podle černobílého vidění béčkových filmů. Takhle jednoduše pojatá moralita na mě zkrátka nefunguje. Celkový dojem: 55 %. (20.11.2011)

Ačkoli jsem skoro celou dobu nechápal, o co tam jde (vůbec jsem se nechytal v příběhu ani jménech postav), nebránilo mi to kupodivu se tím nechat okouzlit. Animace je prostě úžasná, některé záběry jsou mimořádně krásné a působivé, stejně jako použitý hudební doprovod, a hlavní hrdinka je neuvěřitelná sympaťačka, které člověk musí držet palce (a která nezapře podobnost s hrdinkami Mijazakiho pozdějších filmů Doručovací služba čarodějky Kiki a Princezna Mononoke). Závěr mi přišel velmi dojemný a obecně jsem u toho celou dobu žasnul, jaké emoce v člověku dokáže vyvolat animovaný film - například takový Avatar, na nějž jsem si u Naušiky mnohokrát vzpomněl, mi navzdory tomu svému pompéznímu 3D vizuálu v tomto ohledu přijde jako chudý příbuzný. (30.01.2023)

Miyazakiho imaginace je obdivuhodná, v pravém slova smyslu mytopoetická, jeho umělé světy jsou bohaté na překvapení a přitom věrohodné a živé. Také Naušika z Větrného údolí představuje velice šťavnatý plod autorovy fantastické představivosti. Snad trochu zvláštní, ne však nesympatická, může pro našince být ona pohanská v japonském cítění zakořeněná mytologie v pozadí většiny jeho filmů, která ukazuje dobro jako stav harmonie s božskými silami v přírodě a zlo jako nevědomostí způsobená násilná narušení tohoto řádu. Stejně zvláštní a o poznání méně sympatická je však režisérova pedofilií poněkud zavánějící potřeba poodhalovat každých pět minut hrdinčinu zadnici. Podobné úlitby chlípnosti odrostlejších diváků působí v pohádkovém dobrodružném filmu jako pěst na oko. (15.04.2007)