Cesta do fantázie

Velice nápadité, roztomilé, kreativní, dobře ohudebněné, tento film skutečně působí jako "cesta do fantazie" a ráj pro pohádkové duše... Na mě však příliš sladké, rozvláčněné, dokonce až nudné. Nebylo to utrpení, ale nijak extrémně jsem si to neužil, moje cynické srdce zůstalo více méně emocionálně nedotčené, a vůbec proč si to nepřiznat, tyhle anime pohádky mě prostě moc nebabí (bez překlepu). 5/10 (18.07.2009)

U Miyazakiho filmů musím vždycky chtě nechtě pochválit jeho užití nevyhraněnosti dobra a zla, což dokáže udělat z obyčejné „pohádky“ pohádku neobyčejnou a více realistickou. Samozřejmě tohle platí i u Cesty do fantazie. Tento film je navíc plný magické atmosféry tvořené japonskými tradicemi a japonským myšlením, což je podle mého pro západního diváka nezvyklé a tudíž zajímavé. Jenom je trošku škoda, že pro tak originální film Češi nezvolili také originálnější název než „Cesta do fantazie“, ale to na mém kladném hodnocení filmu už nic nezmění. ~(5,0★)~ (14.01.2009)

Bohatá, vskutku velmi bohatá dávka fantazie v jediném snímku. Některé scény doslova braly dech a já se přistihla, že u nich zírám na obrazovku s otevřenou pusou. Nejsem ale moc velkým příznivcem anime a možná proto nedokážu plně ocenit hloubku tohoto japonského příběhu. Dokonce i některé zdejší pohádkové bytosti mi byly na pohled nepříjemné. Teda kromě vyobrazení říčního boha, rochnícího se ve speciálních lázních a létajícího, bílého draka. Nechci ani říct, že bych se vyloženě nudila, to možná jen v některých pasážích, a to taky jen proto, že jsem všechny dialogy vnímala jako takové vlažné a nezáživné. Tomuto světu prostě natolik nerozumím, abych si dokázala japonské, animované filmy na maximum užít. 3,5* (28.02.2016)

Musím říci, že při sledování téhle anime jsem si připadal jako Alenka co právě propadla zaječí norou. Miyazaki na vás valí neuvěřitelnou spoustu nápadů a odkazů, ze kteterých vám půjde až hlava kolem. Film proto rozhodně stojí za to vidět znovu. Oproti "Mononoke" nemá snímek, tak tíživou atmosféru, takže bych se na něj koukl klidně i s dítkem. Cesta do Fantazie pobaví prostě každého bez rozdílu.. (14.01.2007)

Dobrá, po mnoha a mnoha letech přidám komentář. Tohle bylo moje první setkání s japonskou animací (v dospělosti, jinak jsem třeba Včelku Máju samozřejmě znal). Zavedlo mě ke Ghibli, kde mě totálně získal Totoro a nakonec jsem sehnal prakticky všechny filmy i seriály z ruky Miyazakiho. Byla to jedna z inspirací, proč se učit japonsky (u čehož jsem vydržel spoustu let a dostal se na slušnou úroveň, která mi umožnila novějším Ghibliovkám i dělat titulky, které nebyly zmršené přes čínštinu a angličtinu). In medias res, hlavním neporozuměním tomuto filmu je považovat jej za dětský film. Japonec, má-li jej komentovat, ošívá se a je mu nepříjemný kontext dětské exploatace a práce v sexuálním průmyslu (jo, lázně...). Což má velkou tradici a stejný schematický průběh, kdy nebohé děvče tělem splácí dluh své rodiny. Miyazaki si spoustu témat nedělá jednoduchými a zápaďanům bez znalosti kontextu dost často "nálada" uchází. Poměrně málo filmů je opravdu pro děti, jsou adresovány spíš tomu dětskému, co zbylo v dospělých. Což bych viděl jako velmi zjevné hlavně u zmíněného Totora, nebo u nádherného a neznámého Pompoko (příběh + scénář), Conana i dalších. A potom filmy méně tlačící na infantilní metodu výpovědi (Porco Rosso, Kaze tačinu...) uvádějí diváky v rozpaky nemístné. P.S. a čisté srdce vítězí. (04.01.2020)