Year of the Horse
Réžia:
Jim JarmuschHudba:
Neil YoungHrajú:
Neil Young, Jim Jarmusch, Ralph Molina, Billy Talbot, Frank Sampedro, Scott Young, David Briggs (a.z.), Elliot RobertsObsahy(2)
Netradiční portrét skupiny Neil Young & Crazy Horse. Její členové Ralph Molina, Frank „Pončo” Sampedro, Billy Talbot a Neil Young – se dali dohromady roku 1970 a od té doby dělají se sebezničujícím zanícením rockovou hudbu nezaměnitelného zvuku a razance. Hlavní hvězdou je skladatel, zpěvák a hudebník Neil Young, jenž bezesporu patří k nejdůležitějším osobnostem moderní populární hudby. Narodil se 12. listopadu 1945 v Torontu. V mládí jej hudebně ovlivnili umělci typu Boba Dylana, Ricka Jamese, Chucka Berryho a skupiny jako The Shadows, The Rolling Stones či The Chantels. Sám později přecházel do různých žánrů (od rokenrolu po country) a hrál v seskupení rozličných muzikantů, především však ve skupinách Buffalo Springfield; Crosby, Stills, Nash (& Young); Neil Young & Crazy Horse. Kromě zpívání ovládá ukulele, harmoniku, piano a kytaru. Během své kariéry natočil přes tři desítky alb... Dokument natočený ikonou nezávislého amerického filmu, režisérem Jimem Jarmuschem (Podivnější než ráj, Mrtvý muž, Ghost Dog – Cesta samuraje, Kafe a cigára, Paterson) byl z větší části nasnímán na evropském turné skupiny během roku 1996–97 a jsou v něm použity i starší materiály z let sedmdesátých až osmdesátých. Mezi jednotlivými skladbami zaznívají výpovědi členů kapely, ale svérázný obraz Neil Young & Crazy Horse dokresluje mj. hudební manažer Elliot Roberts či Youngův otec, spisovatel Scott A. Young, nebo samotný režisér, Jim Jarmusch. K vyvolání větší působivosti a autentické atmosféry napomáhá – vedle pohyblivé reportážní kamery – záměrně zrnitý a rozmazaný video obraz a materiál super 8 mm. (Česká televize)
(viac)Recenzie (22)
Neil Young & Crazy horse jsou pro mě neznámá kapela, i když slušelo by se říci BYLA NEZNÁMÁ. Na tento dokument jsem se podíval ze dvou důvodů. Jedním byl nečekaně Jarmusch, druhým ten, že se nebojím nových věcí, tak proč si neposlechnout /nezhlédnout/ tento počin, že? :) Je to takový mix soundu klasických kapel jako Deep purple - Black sabbath - Pink floyd - The Eagles - The Rolling stones a snad i The Doors -- jen v trochu odraném kabátku. Ale nato, že jsem je slyšel (pravděpodobně) poprvé, mě dostala snad větší polovina interpretovaných písní.. což se mi často nestává. Tudíž panu Jarmuschovi děkuji. ()
Ako starý bigbiťák nemôžem neoceniť hudobnú časť koncertu. Výpovednú, či nebodaj umeleckú hodnotu to ale naozaj veľkú nemá. Teda pokiaľ ňou nemá byť to, že Crazy horse vydržali spolu dlho, zamlada boli vlasatí divočáci, no vydržali a vytvárajú spolu veľkú energiu, prežili spolu rôzne turné a navzájom sa chvália. Zjavené pravdy sú obdivuhodné, ale k ich poznaniu mi nabudúci raz bohate postačí vypočutie si týchto pesničiek prostredníctvom čisto hudobného nosiča. ()
Tu sa Jarmusch príliš nenatrápil, ale o to u dobrého režiséra nejde. U mňa maximálny efekt v neposlednom rade aj vďaka charizme a hudbe členov Crazy horse, ale nielen... Na prvý pohľad povrchný hudobný film, ktorý však zámerne chce byť o atmosfére a zvláštnej mystike, nepotrebuje encyklopedické informácie o kapele ani prehlboké životné múdrosti. ()
Neil Young jakoby zde smýval svoji folkovou patinu a kuklil se do surového agresivního zvuku rockového šamana, který musí i metalistům a punkáčům připadat nesnesitelný. Prostřihy ruční kamerou, které oddělují jednotlivé koncertní kusy, jsou jim zároveň v opozici. Je možno si při nich vydechnout, a zřejmě i pro Jarmusche by byl koncert vcelku sotva únosný - a zřejmě ano, stát před pódiem a před televizí je přece jen velký rozdíl. Šaman se opájí hudbou a my přitom rohlíkem. ()
Dovolil bych si s gouryellou nesouhlasit. Rok koně je pojat jako sled skladeb, prokládaný několika záběry ze zákulisí. Je tedy nudný jen do té míry, do jaké vám připadá nudná hudba Crazy Horse. Kdo je nemá rád, bude se samozřejmě nudit (ale proč by takový člověk koukal na dokument o nich?). Ovšem skutečný fanda Neila Younga si Rok Koně užije od začátku do konce, to vám zaručuju. Fanda jsem => dávám 4*. PS: Když už by se měl u někoho Jarmusch inspirovat, tak to rozhodně nebude u Zelenky (už proto, že to, co točí Z., nejsou dokumenty, a navíc se o jejich kvalitě dá jistě s úspěchem pochybovat). Když se u někoho inspirovat, spíš bych doporučoval třeba Wima Wenderse a jeho fenomenální Buena Vista Social Club! ()
Reklama