Ta třetí

,,Ryba... veď je to surové trápiť ju takto samotnú." / ,,Možná by jí měl člověk závidieť. Představte si, že neví, že jsou ještě jiný ryby. Čirá existence..." / ,,Ona sa vlastne ešte nikdy nevidela. Nastavme jej zrkadielko." / ,,Ne, ne, vyloučeno. Co kdyby se do sebe beznadějně zamilovala?" Několik vybrušených ironických dialogů Václavu Voskovi tak sedících, řada pěkných momentů v psychologickém příběhu podle Jaroslava Havlíčka, bohužel také hodně hluchých a nevýrazných míst. Ženským představitelkám Bohdanové a Rapaičové to zde sedí, ale Voskovi i samotného příběhu by asi přece jenom líp slušelo, kdyby se film držel předlohy odehrávající se v době první republiky a nebyl dějově přesunut do moderních 60. let. Takhle je to podivná záležitost, kde se 50-tiletý muž ocitá pro lásku k mladé ženě v partě mládeže zblázněných do bigbítu a psychedelické muziky. 65% (26.11.2017)

Balíkův film se mi moc nelíbil, snad za to může časové posunutí někam mezi vydáním knihy (1939, Josef R. Vilímek) a současností (2021), do nejapných začátků českého rock'n'rollu. Možná ale také konvenční zobrazení muže mezi dvěma ženami (každý známe někoho, kdo vybíral a vybíral, až přebral). Nebo něco, co věděl i sám Havlíček, neboť hodlal některé části svého románu předělat. Nicméně se tu pracuje s těmi nejnižšími čísly: 1 nebo 2, pak 3 a nic víc. Ale ani toto počítání úplně nesedí. Nevím sice, které části chtěl Havlíček předělat, ale v případě Mánkovy (zde raději Voskovy) postupně se odhalující charakteristiky je málo pravděpodobné, že by ten, kdo ze dvou odhalených karet není schopen zvolit tu lepší, by byl schopen sáhnout na jedinou kartu neodkrytou. (31.05.2021)

Všechny čtyři romány mistra psychologické prózy Jaroslava Havlíčka (1896 - 1943) se dočkaly filmového zpracování. Jeden z nich - Ta třetí - natočil na sklonku šedesátých let režisér Jaroslav Balík. Tvůrci filmu přenesli děj příběhu do (své) současnosti (Havlíčkova literární předloha je z roku 1939). Ve vyprávění o muži, jehož neschopnost se rozhodnout postupně spěje k jeho neodvratnému konci, je herecky velmi dobrý nejen hlavní hrdina Václav Voska, za zmínku určitě stojí Ida Rapaičová ad., nicméně nejlépe (profesionálně, velmi přirozeně a uvěřitelně) ztvárněnou postavou je Jarmila Blanky Bohdanové. (28.02.2012)

Milostný trojúhelkník, ve kterém chce každý toho, kdo neche jeho, a když už se vytvoří pár, tak je jeden z nich slaboch. Ke konci filmu se bohužel tahle milostná rošáda stává zdlouhovou. Nejlepší ale stejně byla maminka architekta Mánka - tak tichá, hodná, zvědavá, vyčítající a vlezlá. Prostě postava ze života, kterou zároveň milujete (je ták chápavá) a zároveň nenávidíte (vždycky přijde ve špatnou chvíli). (19.02.2012)

Mladost, radost...aneb autostop není zrovna bezpečný způsob cestování. Může Ti totiž udělat v hlavě docela zmatek. Své o tom dozajista ví i jeden hloubavý, přemýšlivý, ale také sobecky smýšlející architekt, tápající mezi dvacítkou a čtyřicítkou a lítající mezi bigbítem a koncerty vážné hudby. Láska, která i generační rozdíly přenáší a staré přátelství, možná i dlouholetá očekávání. Nádherně svobodomyslná Slovenka, nemající absolutně žádný problém s českou výslovností, změnou účesu či s poukázáním na svou krásnou ženskost a sám sebe hledající lamač srdcí, rozjedou hru na upřímnost a porozumění. Kdo z nich je ovšem ten upřímnější? Ještě je tu jedna doktorka, která se své role rezervy ovšem nehodlá ujmout. Balíkovo vlnění a hledání jistoty je doprovázeno naprosto skvělým hudebním doprovodem, jak klavírním, tak dobovým..." to jsou Beatles? Jo....v tuzemským vydání", perfektními dialogy na jakékoli bázi, kvalitní režií, až na ty občasné jízdy autem, lehoučkým politickým popichováním a velmi slušným vývojem děje. Oficiální text je opět nepochopitelně odfláknutý i směšný a většina zdejších komentářů obsahuje těžké spoilery. Doporučuji si film nejdříve zhlédnout. Pro znalce šedesátek a československé kinematografie dostačující a pro mě rozhodně nadprůměrně kvalitní snímek. (14.09.2013)