Rojkovia

Umělé. Ať už je to ona vychvalovaná atmosféra šedesátých let či quasiintelektuální rozhovory o filmech a politice (to je vůbec nejhorší - hromada řečí, které mají asi odpovídat jisté naivitě místa a času, kde jsou pronášeny, jenže nejsou ani tak naivní, jako spíš trapné a hloupé), nevěřím tomu, ani co by se za nehet vešlo. Ještě tak nejlíp dopadl vztah ústřední trojice, zvláště Theo a Isabelle jsou docela přesvědčiví (a hezcí), zbytek se prostě nepovedl. Snílci na mne zkrátka působí jako nostalgicko-masturbační fantasie starého režiséra, nic víc. (28.11.2006)

Narozdil od ostatnich nepovazuju Bertolucciho za nejakyho genia, ale Snilci se mi celkem libili. Prvni problem je, ze o udalostech, ktery se v ty dobe dely v Parizi, nic moc nevim. A druhej problem je, ze se jim Bertolucci nevenuje dostatecne dlouho, aby mi to bylo jasnejsi. Prvnich zhruba 50 minut je v pohode, tri hlavni postavy se seznamujou, milujou filmy a chtej se zapojit do revoluce (nebo co to je). Jenze zhruba v nejaky 50. minute pribeh skonci a od ty doby se jen hlavni trojka vali po pokoji a obcas se svliknou. Nerikam, ze pohled na nahou Evu Green neni fajn, ale koukat nakejch 40 minut, jak se poflakujou, zas tak zabavny neni. A zakonceny je to taky tak nak podivne. Ale musim uznat, ze i pres tyhle vytky je film natocenej v takovym pohodovym tempu a s lehkosti, takze nenudi. Sice to neni zadny mistrovsky dilo, ale bavil sem se slusne a mlady herci to zvladli v pohode. (25.04.2007)

Dreamers. Snílci. Kdo mezi ně nepatří? Já rozhodně patřím, ale Bernardo Bertolucci je předvádí trochu jinak než bych si představoval. Hlavně používá vztah dvojčat s jejich kamarádem jako stěžejní látku, která by měla směřovat k vyvrcholení, které se nekoná. Pro mě tím zabíjí celý film, který se snažil říct možná něco velmi důležitého, ale v půlce cesty na to zapomněl a raději se šel věnovat krásám Evy Green a různým sexuálním praktikám, na které jsme nuceni se dívat jako voayeři. Režiséři jako Fellini, Bertolucci i jiní mají asi tento přístup nějakým způsobem v krvi, protože je patrný z každé sebe více nebo méně erotické pasáže, ale mě tyto okamžiky velmi nudí, kvůli jejich samoúčelnosti. Jako by autoři za každou cenu chtěli převést něco, co rádi vidí na filmové plátno a ukázat své choutky, touhy a vášně divákovi. Pokud chce někdo srovnávat tento nevyrovnaný film s Posledním tangem v Paříži, tak porovnává neporovnatelné. Herecky, tématicky, ale i kvalitativně. Své 3* dávám se zavřenýma očima a jen doufám, že film neuvidím znovu, abych nemusel snižovat. (10.07.2007)

Film, který staví na pocitech, francouzské nespoutanosti, snaze šokovat. Dvojčata, jejichž vzájemný vztah je, zdá se, o trochu víc než jen sourozenecká láska. Nesmělý americký student, který s dvojčaty sdílí lásku k filmu a studuje v Paříži. Rodiče, odjíždějící na venkov a nechávající dětem volný celý dům... A orgie můžou začít... Snílci jsou ale citlivější, než se zpočátku nebo po přečtení libovolného obsahu děje můžou zdát. Nahotou a sexem režisér nešetřil, film nemá v podstatě žádný pořádný děj, ale přesto je na něm něco, co ho žene dopředu a co ho dělá zajímavým. Mně osobně se nejvíc líbily pasáže, kdy byl děj prostříháván se starými filmy (dvojčata totiž hrají hru "poznej, z jakého filmu je to, co teď předvádím"), uvolněná atmosféra a úžasná kamera. (11.05.2007)

Bertolucci je jako malé dítě, které se nedokáže soustředit na jedno téma a patřičně ho rozvíjet. Jednou si hraje s filmem jako takovým, pak přeskočí k sexem prodchnutému vztahovému dramatu jedné podivné mladé trojice, aby nakonec zauvažoval o revoluci jako o zdánlivému vyřešení všech problémů (to zdánlivého zdůrazňuji). Zkrátka se jedná o tři rozdílné kapitoly, které mě příliš nepřesvědčily o vzájemné souvislosti důležitosti v příběhu. Což je škoda, protože samy o sobě fungují více než dobře viz komentář Douglase. (05.12.2011)