Atentát v Ambassadore

Silně pochybuji, že budeme mít ještě někdy v budoucnu možnost vidět takovou koncentraci velkých jmen všech generací v jednom snímku. Ale hvězdy samy by nic nezvládly bez dobrého scénáře a dobré režie a toho se jim tady dostalo vrchovatě. Estevez sestavil parádní mozaiku několika drobných příběhů, které se slejou dohromady ve chvíli vystopupení Roberta Kennedyho a jeho následné vraždy. Vše je doplněno Kennedyho projevy, autentickými záběry a vhodně vybranou dobovou hudbou. A pochopitelně nešlo přehlédnou Lenku Janáčkovou z Rudého práva.:D I za ní musím dát plný počet. (12.01.2009)

Docela jsem měl chuť zajít do hotelu Ambassador a říci "Zrychlete to přátelé, zrychlete to." Jenže pak přišel konec a já byl pekelně rád, že to nikdo nezrychlil. Moje další chuť byla, že sem prostě zkopíruji řeč Roberta Francise Kennedyho, jenže by mě k tomu chyběla závěrečná obrazová část filmu, protože přesně tohle spojení společně s hudbou mělo v sobě obrovskou emocionální i myšlenkovou sílu. No a mám taky chuť se zde vyjádřit k hercům a to bez slůvka "jenže". Takže z pánské hvězdné pěchoty na mě udělal největší dojem Emilio Estevez a z dámské prvoligové herecké sestavy Sharon Stone. Teď už mám jen jedinou chuť, skončit tenhle komentář. (21.10.2007)

Bobby je jméno neformální a naznačuje, že jeho nositel byl oblíbený a měl blízko k lidem. Bohužel snímek tuhle neformálnost legendy americké politiky nedokáže zprostředkovat. Kandidát na prezidenta k nám promlouvá jen prostřednictvím svých projevů, ze kterých byly vybrány pohříchu ještě poměrně rozsáhlé pasáže. Nemám nic proti velkým myšlenkám, když se podávají nevtíravou formou. Tady jsem měl ale pocit, jako by se režisér poněkud inspiroval proslulou Oprah Winfrey Show. Nemám k tomuto způsobu komunikace vztah. Na můj vkus je to patetické a zároveň nasáklé vlezlým sentimentem. Dojímavá hudba se, jak přibývaly minuty, měnila v trýznivé mučení. Jednu hvězdičku si Bobby zaslouží za nápad vylíčit poslední hodiny před atentátem prostřednictvím kaleidoskopu postav hotelových hostů a zaměstnanců a použít tak metodu, kterou ve Spojených státech proslavil Robert Altman, a druhou za hvězdné obsazení a herecké nasazení. Na druhou stranu, přišlo mi, že některé postavy jsou nadbytečné a o některých bych se chtěl dozvědět víc. Celkový dojem: 45 %. (07.07.2015)

Tak dá se to shlédnout jako připomínka oné události, našince pobaví redaktorka z Rudého práva, jinak opět celek pošle do kytek klišovitá teze - i rozvrácené manželstvé stmelí národní smutek. Ble. Nicméně herecky je to skutečně reprezentativní: příjemný Hopkins jako fanda Grety Garbo, přitažlivá Demi Moore jako vyžilá zpěvačka, herecky vyzrálá a stále sexy Sharon Stone jako podnikavá kadeřnice, půvabná Helen Hunt jako marnotratná manželka, kvalitní Fishburne jako šéf kuchař - guru všech černých a Slater jako deux ex machina. (27.06.2010)

70%. Tak trochu jinak pojatá historie, která spíše než o atentátu na Roberta Kennedyho a o něm jako politikovi mluví o jednom "běžném" dni v jednom "průměrném" hotelu, s neuvěřitelným složením dlouhé řady známých hereckých tváří. Sice originálně pojatý, avšak občas ne příliš přehledný děj, u kterého si při určitých scénách říkáte, že jsou tam vlastně zbytečně, ale nějakou aspoň estetickou úlohu tam hrají, takže vás vyloženě nenudí, ale chvílemi uvažujete, proč se na to vlastně máte koukat. První polovina byla nevyzpytatelná, druhá polovina už byla přehlednější, smysluplnější a srozumitelnější a především někam vedla - k režijně brilantně zvládnutému závěru s proslovem Roberta Kennedyho na pozadí. Slabší 4*. (20.10.2013)