Milovníci hudby

Příběh podřízený HUDBĚ - a hudba podřízená PŘÍBĚHU. O tom, že géniové to nemívají jednoduché ... sami se sebou, ani se svým okolím (a naopak). "Milovníci hudby" nejsou z těch, které bych musela vídat každý týden ... nejspíš proto, že jsem nepropadla kouzlu tónů, které jim dodávají ten pravý emocionání náboj - přesto vnímám jejich sugestivní atmosféru, oceňuju jejich provokativní hrátky a uznávám jejich výjimečnost ... i jejich šílenství, tudíž nehodlám nikterak zpochybňovat jejich kvality. (20.03.2015)

První ze série Russellových biografií slavných hudebních skladatelů svojským způsobem prezentuje život a dílo Petra Iljiče Čajkovského (následoval Mahler a Liszt). Ve snaze barvitě nám vylíčit mistrovy vnitřní démony, odhodlal se režisér k lehce zmagořenému (pro něj později tak typickému) přístupu. Flashbacky, reminiscence, noční můry – to vše vře v jednom kotli a ďábelskost situací drží těsně před hranici nesnesitelného Čajkovského hudba. Od vašeho vztahu k ní se pravděpodobně bude odvíjet vztah k samotnému filmu. Nemohu posoudit, kde končí jakž takž věrné zaznamenání životních osudů a začíná Russelův vlastní vklad, zahrnující rovněž jakousi autoreflexi (konzervativci nepochopený umělec, který si vždy stál za svým), tu hudbu mám ovšem rád a nečinilo mi potíže nechat ji po dvě hodiny znepokojovat mou jinak klidnou duši. 80% (30.09.2008)

Film treba chápať ako umeleckú výpoveď Kena Russella a nie každému sa môže páčiť. Otvorene rozpráva o Čajkovského homosexualite ( je známe že Richard Chamberlain je podobne orientovaný ) a problémoch s tým spojené vo vzťahu k dvom ženám - k manželke ( famózna scéna vo vlaku ) a k mecenáške, ktorá ho finančne podporuje v práci. Je to práve jeho geniálna hudba ako silný vyjadrovací prostriedok a veľmi napomáha pochopiť kliatbu jeho orientácie, frustráciu a rozorvanú dušu umelca. Hudba hraje takmer neustále a v spojitosti s dlhými pasážami bez dialógov tvorí dokonalú hudobno-obrazovú extáziu. 4+ (07.05.2011)

Ľudia nadradzujú intímny život človeka nad jeho ľudské či dokonca umelecké kvality. Človek je zbytočne veľkým géniom, keď nemá „ten správny“ intímny život. Práve takúto nebotyčnú stupiditu nám chce režisér pripomenúť a keďže ľudia sú sprostí stále, film na aktuálnosti nič nestráca. Máte radi hudbu z Labutieho jazera? Potom by vám nemalo vadiť to, či Čajkovskij šukal s veveričkou (alebo kým). Presne táto otázka a táto odpoveď bola motiváciou k vzniku filmu. Russellova záľuba v iracionálnych víziách sa tu kongeniálne snúbi s Čajkovského dekadentným romantizmom (i keď je pre mňa záhadou, prečo sa nazýva dekadentný). Výprava a kostýmy sú skvostné, flashbacky vytvárajú dostatočný priestor na uplatnenie nádhernej hudby. Postupne do idylického príbehu preniká nemilosrdný naturalizmus, ktorého scény akoby maľoval Henri Gervex (Návrat z bálu, 1879 alebo Milenecká hádka, 1887), no a k záveru už režisér usúdil, že nastal čas byť k divákovi nemilosrdný. Tak mu treba. (10.09.2022)

Velice silný a emotivní zážitek. Toto dílko rozhodně není jen tak pro každého ( žádného podobného Amadea nečekati ). Film je plný metafor,snů, fantazií, občas proložen skoro psycho vidinami ve formě zvláštních dějových obrazů a zvratů. To vše protkáno takřka nejslavnějšími a zároveň nejdůležitějšími kompozicemi skladatelova života. Fantastické ztvárnění R.Chemberlaina jako Čajkovského a Glendy Jackson, jako jeho životní můzy Niny, oba pod režijní taktovkou Kena Russella. Pro mě první setkání s tímto režisérem a díky tomuto dílu, jistě ne poslední. (20.04.2015)