2046

V tomhle filmu je rozhodně potřeba nezaobývat se tolik dějem nebo naopak se jím zaobírat až moc a plně se soustředit na každé slovo. Když jsem na to šla do kina, netušila jsem, že mě čeká taková kvalitní romantika. Celý film byl neuvěřitelně zamilovaný a přitom tak skutečný. Navíc je vše dochuceno vynikající hudbou, od milostných smyčců po operu, která brilantně doplňuje celý snímek. Nejsou zde ale jen skvělé scény a fantastická hudba, ale i dokonalá kamera. To je právě vidět na dokonalém záběru, kdy kamera snímá nohy hoteliérovy dcery, která přešlapuje po pokoji. Něco tak nádherného by snad jiná země nedokázala natočit! (15.04.2005)

Snímek o touze, ne o lásce, nemůžete přeci milovat někoho, koho jste právě potkali, to jen vaše smysly s vámi hrají nekalou hru a vy se propadáte do apatie, mnoho endorfinů se vám rozkládá v hlavě a vy máte pocit, že na vás někdo vychrstl živou vodu, ale jak se opaříte, když zjistíte, že ten člověk naproti neprožil to sámé, nemá ty samé tužby, nejste mu povůli či vámi přímo opovrhuje. Jak se živá voda změní ve studenou sprchu a vy byste si nejraději prohnali nůž hrdlem. Asi takové pocity jsem z toho filmu měl. Nebýt tam pár suchých míst v restauraci atd. neváhal bych ani chvíli a tak jako lásce na první pohled dal bych hned hvězd pět, takhle s chladnější hlavou a klidnějším srdcem dávám hvězdy čtyři, ale pro rozkvétajícího se muže je nutné vidět tento film. (05.08.2011)

Po shlédnutí tohoto filmu velmi lituji, že jsem neviděl minulý film stejného režiséra, Stvořeni pro lásku. 2046 vyprávějící o spisovateli jménem Chow, který žije ženami, zábavou, psaním, ale halvně ve vzpomínkách. Žije, píše a vzpomíná, přesto myslí jen na jednu věc. Jestli ho jeho (ne-)naplněná láska opravdu milovala. Proto svůj volný čas věnuje samotě a nebo společnici. Potká mnoho žen ať už Lulu, Su... Všechny jeho životem proplují, ale on má stále jen jednu otázku. Neumí si odpovědět a pouze doufá. 2046 je číslo pokoje v kterém byla zavražděna jedna z žen. Je to i rok, konce Čínské anexe v Hong Kongu a rok, kdy je vše spojeno vlakema cesta do 2046 je cesta do vzpomínek z které neni návratu. Každý kdo se vlakem do roku 2046 se vydává hledat své vzpomínky a chce znovu prožít co prožil. Vrátit se může jen ten kdo nechce vzpomínat, ale vše změnit. Chow píše o roce 2046, píše o muži, který se z 2046 vrátí. Přičemž on je tím mužem. Mužem, který cestuje vlakem bez konce, na cestě odnikud, nikam. Ve vlaku jsou ženy Chow-ova života, ztělesněné jako androidky. On se stále ptá na svou otázku, ale nedostává odpověd. Muž ve vlaku je Japonec, protože dcera majitele hotelu je do Japonce zamilovaná. Chow tak svým 2046 vytváří svůj vysněný svět, který je vlastně alegorií na jeho život, jeho pocity a vzpomínky. když znovu potká svou osudovou ženu, neuvědomí si nic a jde za svou minulostí... 2046 je nádherná melancholická podívaná se silnou hudbou, která vás dostane. Wong Kar-wai přestřihával a přetáčel tento film mnoho let, ale výsledek je krásný. Jde o nádherný labyrint o lásce, vzpomínkách a osudu. Když vás nedostane nádherná hudba a skvělý herci, možná vás probudí nádherná vizuální podívaná.Vizuální podívaná je ještě více poznat ve voyerských pohledech kamery. Jediná nevýhoda je možná větší překombinovatost a příliš mnoho žen, které se možná budou plést, ale vše jde zvládnout. Po dalším přemýšlení a rozhodování jsem se rozhodl pro 4*, které více trefují kvality filmu. (03.04.2005)

Je to nápaditě provedené ve všech smyslech tohoto slovního spojení, nicméně jsem se v příběhu v druhé polovině nějak ztratil. Mimochodem (ne že by to bylo důležité), taky mi často unikal smysl citátů, které se objevily několikrát během filmu a nemohl jsem si u nich nevzpomenout na prastaré japonské přísloví - slovní hříčku, která by se dala do češtiny přeložit asi jako: "Kolik třešní, tolik višní." :o) Vize budoucnosti ze spisovatelova pera (tedy spisovatele - hlavní postavy filmu) jsou poněkud srandovní, ale zbytek filmu, který je o vztazích mužů a žen (což je téma proklatě nadčasové a univerzální), byl proveden úžasně. (03.04.2005)

Nebudu si zbytečně hrát na "intelektuála" a řeknu to rovnou - nelíbilo se mi to ! .... Roztříštěný "příběh" do tří rovin, ve kterých postupem času vzniká takový chaos, že vám nakonec zbývá pouze soustředit se na kameru, herce a hudbu.... A jelikož mi "revoluční" postupy snímání hlavních postav umístěných do rohu plátna až tak zajímavý nepřišlo, "ulíznutý číňan" který dvě hodiny nesleze ze záběru nemá (dle mého) charisma ani za nehet, tak zbyla jenom Ziyi Zhang. Ta je ovšem nádherná .......... Sorry všem, kterým se to líbilo :) (12.07.2005)