S Madonnou v posteli

K tomuhle dokumentu budu asi schopen napsat nějaký objektivní komentář tehdy, až ho uvidím aspoň podruhé. Na jednu stranu se to tváří jako seriózní dokument, odhalující královnu popu taky jako človka, jakousi "matku pluku", jestli se to tak dá nazvat, která se stará o svůj ansábl, s některými momenty komickými, některými méně, některými poněkud trapnými, vrcholem by se možná dala označit návštěva hrobu Madonniny matky, kde dává naplno průchod svým citům. Ovšem jen tehdy, pokud člověk nezná knihu Madonna - životopis od Lucy O´Brien a Život s Madonnou od jejího bratra Christophera.To se potom odhalí i druhá strana mince, kdy právě scéna hřbitově je asi nějvětší sehranou komedií celého filmu. O Madonně se říká, že je bídná herečka, což ovšem tady tak úplně neplatí, ta etuda na hřbitově se s tím moc neslučuje, to byl slušný herecký výkon:). I tak ovšem nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, jistou dokumentární hodnotu to má, stejně jako třeba bonusové materiály na jejích koncertních DVD. Hodnotím poctivými třemi, uvidím,jestli to časem nějakým směrem upravím. (09.04.2015)

Trošku nedomyšlený a zbytečně útržkovitý dokument o dnes už legendě popové scény. Madonna je bezesporu osobnost, které nelze upřít originalitu, která udává trendy. Ale taky zpívá a to tenhle dokument maskuje pod hlubokou vrstvu ulítlých záběrů, rádoby emotivních prvků a celkově příliš umělého pohledu do zákulisí. Asi byla holka pěkně střelená, ale proč propána zařazovat její básničku o prdech a pak znovu tutéž Madonnu u hrobu své matky? Jakoby si nechala do svého života instalovat kameru co jí sleduje na každém kroku a při sestříhání se všechno popletlo. Chvilky v barvě jenž ukazují ona koncertní show střídají černobílé pohledy do pozadí celého toho kolotoče jménem showbiznis. Snaha o stvoření nějakého poselství, o míru, o tom aby se lidé ctily a neodsuzovali se, prostě tohle všechno v porovnání s kecama o tom kdo s kým spí (né že by to třeba lidi nezajímalo, ale z lechtivě laděnýho dokumentu to pak dělá bulvární škvár co vypouští hvězdy sami o sobě) tohle všechno moc přesvědčivě nezní. Měl to být šok, měl to být průlom mezi dokumenty. Ale tím jediným co tomu naznačuje je název a sám závěr jenže je s názvem úzce propojenej. Takže tři hvězdičky ten průměr podtrhnou absolutně nejlíp. (27.09.2004)

Na Bilanci s tajemstvím to sice svojí hloubkou a vyzněním nemá ale o to je to větší kult. Co se týče hudební stránky tak turné Blond Ambition řadím na čtvrté nejlepší místo všech Madonnin turné. Za zmíňku stojí hlavně píseň Live To Tell. Pro fanoušky kult a povinnost pro ostatní absolutně nedoporučuji, protože by si mohli Madonnu pěkně pohoršit a kdo jí je už pohoršen a nemá jí v lásce ať se tomu absolutně vyhne. Jestli se chcete o královně popu něco dozvědět sáhněte radši po Bilanci s tajemstvím. (02.01.2013)

Madonna se v soukromí nedá vydržet. Je naprosto sebestředná, jakoby snědla všechnu moudrost světa a má neutuchající sexuální apetit, což dokazuje například provokativním předváděním orálního sexu na hrdle láhve. Nevýrazný režisér Alek Keshishian ji ukazuje na záběrech v soukromí, na koncertech a také jako údajnou sexuální mašinu, ale dokumentární film je to docela nudný ve kterém uvidíme také s kým se kamarádí a s kým také randí a nejsou to žádná "ořezávátka". Provokativní název je asi to nejzajímavější co film nabízí a překvapením je, že divák s Madonnou nakonec v posteli neskončí, ale spíše si u filmu v posteli zdřímne. Mé hodnocení: 40% (30.07.2013)

Být slavný, být bohatý, hrát ve filmu – nejspíš některé ze splněných snů Madonny Louise Veronicy Ciccone. Hra na pravdu názorně ukazuje, co to s vámi udělá, když za podobnými sny půjdete téměř přes mrtvoly. Způsob, jakým se zde Madonna snaží protlačit do popředí zájmu médií vzbuzuje velké ovace u jejich fanoušků a velké pochyby o jejím psychickém zdraví u těch ostatních. Nejsem a nikdy jsem nebyl jejím obdivovatelem, při sledování jejích koncertů si maximálně řeknu „ta baba ale umí udělat show“, proč kolem toho však vystavět dvouhodinový dokument? Kromě samotných záběrů z koncertů skutečně není o co stát, zábava, kterou Madge zabíjí volný čas se dá sotva označit za duchaplnou. Ještě méně zajímavé jsou pak problémy jejích převážně homosexuálních přátel. Zda-li byl černobílý formát snahou o přiblížení se legendárnímu Don’t look back s Bobem Dylanem, tedy dílu, jež stálo na počátku všech podobně pojatých pohledů do zákulisí, nevím. Vím však, že co je v tomto filmu černobílé stojí leda tak za starého Belu (snad z výjimkou dvou svižných střihových pasáží podbarvených „královninou“ hudbou) a co černobílé není, nemá s dokumentem pranic společného. U myšlenkově i formálně mnohem vyspělejší Bilance s tajemstvím jsem neměl každých deset minut nutkání podívat se na hodinky a pokud si dobře vzpomínám, Madonna tam již nežvýkala během pronášení svých všeobjímajících modliteb před koncerty žvýkačku, což mě iritovalo ne nejvíce, nicméně dost. 50% Zajímavé komentáře: Oskar, Visáč, Docentus (27.04.2007)