Stratili sme Stalina

V rámci současných filmových náhledů do poválečné Evropy je Iannucciho snímek ojedinělý hned z několika důvodů, především silně satarickým nádechem ohledně zobrazování politických dějin, ale také tím, že vznikl ve zcela jiných krajinách, než v té, jejíž historii si bere na paškál. Celkově zde ale po celý čas fungovala i jistá nadčasovost kolem existence totalitního režimu a kultu osobnosti. V úvodu je Stalin (ač už těsně před smrtí) pro všechny kolem nedotknutelnou osobností, pro kterou nutno plnit všechna přání, klidně i za absurdních podmínek, třeba během večera neplánovaně zopakovat celý jeden koncert do detailů znovu a ještě ke všemu z něj udělat gramofonovou nahrávku. Po smrti nastáva obrat situace, v mocenských kruzích zdánlivě seberovných politiků nastáva chaos, přetřásejí se charaktery, dochází k dříve neplánovaným událostem. Se zjištěním nových skutečností hroutí se to, co dříve bylo považováno za velký ideál. Společnost začíná kráčet ke světlým zítřkům jiným směrem, přesto si i protentokrát vyžádá svou oběť. Hořce tragikomický a na historický film dle skutečností hodně invenční snímek, s malinko přehnanou dávkou vulgarismů. 75% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (01.01.2020)

Výborně obsazená a zahraná politická satira, kde konverzace srší jak kanonáda z kalašnikova. Působilo to na mne však rozporuplně - humorné či vtipné situace na pozadí politických komplotů a masových poprav podaných vážným tónem - navíc s ohledem, že to nejsou filmové výmysly, ale mrazivá historická reálie. Prostě mi ten humor připadal trochu vynucený, aby se divákovi z těch politických nechutností nedělalo šoufl. (viděl jsem: 2x) (23.05.2018)

Nebudu vůbec řešit, jestli to aspoň nějak vzdáleně odpovídá skutečnosti, nebudu řešit, že herci nejsou vůbec podobný těm postavám, který hrajou, ani nebudu řešit, že třeba auta, který se ve filmu vyskytujou, jsou úplně mimo. Tady je to fakt jedno. Tohle je satira ve stylu třeba Český sody. Jestli někdo chce vidět film, kterej se drží faktů, tak by měl radši zkusit třeba nějakej dokument. Já jsem se u filmu zasmál a to mi stačí. Jenom mi přišlo, že ty nejlepší vtipy byly hned na začátku. Tak od půlky se začne humor postupně vytrácet a film ke konci trochu ztrácí dech. Ale na poctivý 4 hvězdy to bohatě stačí. (11.04.2023)

Je to přesně takové, jak jsme doufali - výborně napsané, skvěle zahrané a velmi dobře zrežírované. Jestliže dodnes byla za nejzběsilejší komedii všeobecně považováno Raz, dva, tři, Iannucci nechává Wildera daleko za sebou. Jeho tempo je vražedné, snaha o vládu nad nejvíc nejlepším Sovětským svazem je strukturována jako závod, v níž vítězové berou vše a poražení končí v gulagu - tomu se přizpůsobují i dialogy s kadencí kaťuše. Všechny postavy jsou karikaturami - Malenkov blbý jak tágo, Chruščov úlisný nekňuba, Berja sadistické čuně, Molotov senilní patriarcha, avšak v prostředí, v němž mají absolutní a neomezenou moc a naprosto pohrdají lidskými životy, se stávají především děsivými studiemi rozkladu člověka v totalitním režimu. Navíc zahrané s takovou láskou a precizností, až se tají dech. Dávám 9 z 10 matrjošek. (30.07.2019)

Dost zajímavý film. Satiricky podané okolnosti Stalinovy smrti v rámci historické přesnosti. Je docela drsné, pokud to tam tehdy nějak podobně probíhalo. Boj o moc a nastolení nových pořádků není jen tak. I herecké obsazení je zvolené docela slušně. Ani se nedivím, že je to v Rusku zakázané, některé scény jsou dost drsné. "Máme nějaké doktory?" (17.12.2018)