Koe no katači

Soudě dle hypu, kterého byly plné chaty, diskuze a další podobná místa na internetu bylo vidět, že o Koe no Katachi je zájem snad podobný jako o Shinkaiův opus magnum - Kimi no na wa. V mnoha ohledech jde o opravdu vyjímečné dílo, které je stejně jako Makotův poslední film skvělou reklamou na Anime zejména pro lidi, které se v tomhle zábavním odvětví vůbec nepohybují. -------- Scénář o chlapci Ishidovi, který šikanuje do jeho třídy nově příchozí hluchou spolužačku Shouko, přičemž později svých činnů hodně lituje by takhle na první dobrou asi dost sváděl k očekávání přílišně prvoplánově ubrečené romanci. Tím spíš je skoro neuvěřitelné, že takový film vlastně skoro vůbec není. Poté co si na začátku, naštěstí poměrně svižně, odbude část o šikanování nastupuje zcela dospělá a výborně napsaná vyrovnávací, místy až skoro psychologická rovina scénáře o pokusu o omluvu a o vyrovnání se ze sebou samým. ------- Do toho navíc scénář čas od čas střihne i nějakou odlehčenou momentku připomínající dobrácký a lehký humor známý ze slice of life žánru ------ Technicky se Koe no Katachi nedá v podstatě nic vytknout, výborně vypadá a ještě líp zní (The Who na začátku je extrémně přijemné překvapení a k dané části se geniálně hodí).-------- Snad jen menší výtku bych měl k pár poněkud hluchým (hehe :) místům a trochu uspěchanému závěru. ------- Celkově ale není co řešit, Koe no Katachi dává divákovi celou řadu otázek, protože to je zčásti dost silný sociální komentář. Až na pár míst scénář šlape jako hodinky, skvěle střídá silné a odlehčené momenty, spoustu výborných postav (sestra Shouko je super !) a až na pár momentů, kdy lehce drhnou dialogy je výborně napsaný a jeho přesah je místy tak silný, že bude ve spoustě lidech rezonovat hodiny a možná i dny po dokoukání. Trošku slabších 5*. (18.05.2017)

S Kimi no na wa. to má sice společný rok vzniku, ale to je tak vše – jinak nemá smysl tato dvě díla srovnávat, neboť každé je žánrem i formou o něčem úplně jiném a každé cílí na zcela odlišného diváka. V prvé řadě se sluší uznat, že si tvůrci Koe no katači naložili na bedra nelehký úkol. Vytvořit psychologické drama z období dospívání, které by bylo uvěřitelné (v prvé řadě tedy se zdařile napsanými postavami a jejich propracovanou psychologií), dokázalo se víc než jen hloupě a povrchně dotknout tématu inkluze handicapovaných lidí do „normálního“ kolektivu a zobrazit příčiny, průběh a následky šikany na jednotlivce i kolektiv, ale zároveň nebýt prvoplánovým mravokárným snímkem či těžkým dojákem a procházkou slzavým údolím, a do toho si ještě zachovat nápaditost, sympatické postavy a výbornou audiovizuální stránku, která se od děl KyoAni už tak nějak tradičně očekává. A světe div se, jim se to podařilo. I bez patosu. Jak správně poznamenal ve svém komentáři Larky, o ubrečenou středoškolskou romantiku se skutečně nejedná a tvůrci dobře ví, na které aspekty se mají zaměřit. Ve výsledku jsem však váhal mezi 4* a 5*, a to především kvůli na místě přešlapující prostřední části a poněkud unáhlenému závěru, ale jelikož se podobně zdařilých anime z daného žánru rodí jak šafránu (napadá mě teď z hlavy akorát Aura, která ale od druhé poloviny šla do kytek), je nutno uznat, že Koe no katači je zkrátka jinde a i za nejlepší použití The Who v anime si tu pátou hvězdu zaslouží, nuže? (23.12.2019)

[4,5*]     "Ishida-kun is moving his hands around." "It's probably sign language." "What? Wow. I didn't know he had that special skill."     Po dlhšom čase jeden japonský animovaný film, od ktorého som nedokázal odtrhnúť oči, nádherným spôsobom rozoberajúci stále aktuálnu tému šikany. Režisérku Naoko Jamada som nepoznal, ale odteraz ju už určite budem mať v hľadáčiku. Už samotný príbeh je veľmi silný a hlboko ľudský, čo ma ale uchvátilo najviac, je tá prepracovaná psychológia, na animovaný film veľmi neobvyklá. Film zrejme najviac vystihuje prívlastok animovaná psychologická dráma. Tých postáv je toľko a tie vzťahy sú často tak zložité, že sa v nich jeden menej pozorný divák musí nutne strácať. Skvelým vizuálnym nápadom sú krížiky na tvárach postáv, ktoré sa objavujú a miznú podľa toho, aký má daná postava aktuálne vzťah ku hlavnému hrdinovi.     "I want you to help me live." (19.11.2022)

Deti vedia byť ku sebe neskutočne zlé. Človeka až zamrazí pri krutých Ishidovych skutkoch. Shouko so svojím postihnutím je však stále plná optimizmu a lásky k ľuďom. Celý film by mohol byť tak o 20 minút kratší, ale vzhľadom na krásnu animáciu, mu tú dĺžku odpustíte. Slzy sú povinnosťou už asi pri každom japonskom anime. (27.05.2023)

Málokdy se stane, že by mě nějakej film rozbrečel tolikrát jako tenhle. U filmů to ze mě leje vcelku často, to se přiznám, ale většinou maximálně jednou. Za to tenhle kousek? To je jiná, panečku. Nevěřila jsem, že je tak dojemnej, jak se všude psalo. Byl. Takže doporučuju vzít si kapesníky. Tenhle film vás dostane tím, jak neskutečně uvěřitelnej a reálnej je. Šikana, vzájemná neschopnost si porozumět a konečně odpuštění ostatním, ale hlavně sobě. No řekněte, kdo takovej příběh nezažil, nebo aspoň nebyl svědkem? Zasáhne vás přímo do srdce především tím, jak se dokážete ztotožnit minimálně s jednou postavou, který jsou až moc lidský - každá má svoje chyby a každou jste schopný pochopit. Hlavně si nemyslete, že je to další milostnej příběh tisíckrát omílanej dokola, protože je hlavně o životě a milostná zápletka je jenom malá součást. Jako někdo, kdo se romanťárnám vyhýbá obloukem, jsem toho důkazem. A jak mohla porota Oscarů zvolit Boss Baby místo tohohle filmu, to v životě nepochopím. Hodnocení: krájí někdo cibuli?/10 (01.02.2023)