Moonlight

Letos ty Oscarovky vidím černě! Tady cítím povinnost dodat, že netrpím tím druhem xenofobie, kterému se říká rasismus, naopak, přismahnutí lidé mi nevadí a když mi zrovna třeba natírají plot nebo staví pyramidu, nevadí mi dokonce vůbec, ale ty přehnané útoky na zlatého plešouna plné hloubek, citů, nadějí, poselství, štěňátek a ufňukaných negrů mě prostě neskutečně iritují. Musím také reagovat na část komentáře jednoho ze svých předřečníků, který tvrdí, že pokud by tento film natočil bílý režisér s bílými herci, neštěkl by po něm ani pes. To je sice fakticky pravda, ale v tomto případě to nelze považovat za relevantní argument. Kdyby v jiných filmech sbírali bavlnu modroocí blondýni, co vypadají jak dělníci vápenky a Pearl Harbor by napadla četa indiánů, taky by to asi úplně nefungovalo. Do určitého kontextu je zkrátka nezbytné zasadit určitou rasu. Jak říkává můj přičmoudlý kamarád: „To jsem tenkrát v baru sbalil jednu nadrženou Češku, která mě vzala k sobě dom. Po vášnivý předehře se nahá položila na postel a říká: ‚ukaž mi, že to, co se o vás černejch říká, je pravda‘. Tak jsem jí ukradl kabelku a zdrhl.“ (02.02.2017)

Brutální nuda, která se tváří, že trvá věčnost. "Moonlight" je snůška klišé, které dohromady ani nefungují. Drama se tu rozplývá ve statických scénách bez energie a jakéhokoli napětí. K postavám se nedá vytvořit vztah, protože buď rychle zmizí, nebo se promění natolik, že se jedná o někoho úplně jiného. Queer motiv je tu čistě účelový pro přitáhnutí jiného publika, což mě na filmu točí nejvíce. "Moonlight" je přesně ten film, u kterého by se dalo říct, že kdyby se odstranila gay identita hrdiny, nikoho by snímek nezajímal. Chiron být gayem vůbec nemusí, je jím jen z toho důvodu, aby se namíchal perfektní koktejl černošské mizérie v USA pro film. Ta účelovost bije do očí až moc nepříjemně. /5%/ (30.04.2024)

Zajímavé je to v tom, že veškeré dění táhnou vedlejší postavy. Hlavní hrdina na plátně z většiny jen existuje. Tvůrci si vybrali, poměrně dlouhý časový usek Cirona od dítěte po mladíka, takže zvolili snadnou cestu tzv. kapitolové vyprávění přičemž legrační na tom je fakt, že divácky, ale z hlediska proměny hlavního hrdiny naprosto ignorovali jeho život v pasťáku. Chápu co se tím vším chtělo říct, ale zcela upřimně téma je ošoupaný jak babičny pantofle, scénář značně amaterský, herecký výkony průměrný. Sorry pánové akademici, ale dělat nominace podle barvy pleti, aby se vyhovělo tý ukřičenejší části, to je fakt trapas. (25.02.2017)

„Jdu takhle po centru a najednou vidím negra, jak sprintuje s novým laptopem pod paží. Vypadal úplně jako můj. Paxem se ale uklidnil, protože jsem si vzpomněl, že ten můj je v garáži na řetězu a myje mi auto.“ Byla by to jen obyčejná nezáživná, tupá a nudná negrobukvařina, kdyby loni Džáda Pičr Smisová tolik spravedlivě negronebojkokotovala předávání cen akademie, protože populace negroameričanů je přece třináctiprocentní, a tak je do očí bijící diskriminací až rasismem, že negr vyhraje nějakou tu cenu v šesti hlavních kategoriích maximálně každý druhý rok. Statistika ji sice s úsměvem na faktoriálu kope do prdele, ale já s ní naprosto souhlasím a myslím si, že by na to konto okamžitě měli z antidiskriminačních důvodů nechat nějakého mouřenína vyhrát třeba i mistrovství světa v plavání, ač na to negři nemají fyziologii, a to například tak, že by všechny ty zkurvené bílé rasisty diskvalifikovali za hajlování u motýlka. No a tak tu máme obyčejnou nezáživnou, tupou a nudnou negrobukvařinu, co naprosto, ale naprosto oprávněně vyhrála Osrala, i když by po ní za normálních okolností neštěkl ani prašivý ghetový pes, a nejlepší vedlejší roli zcela zaslouženě získal negr, jenž se během pěti minut dvakrát prošel před kamerou po ulici a toporně se přitom culil jako afrovečerníček. Prostě dechberoucí ukázka živočišného negroherectví, po které může také nominovaná, zasraná bílá huba Míša Šanón jen závistivě praštit hlavou do třináctého dodatku, zalitovat, že není čokoládový, a odebrat se hrát po zbytek kariéry maňáskové divadlo na harlemské poutě. Ovšem s negrokašparem a negročertem, nejlépe zbuznělými, bo jinak diskriminace, rasizmus a homofobie!!! Jsem docela zvědav, co se stane, až o sobě teď opodstatněně dají vědět latinořímané a ťamanoameričané, kterých je dohromady dvakrát více než ploskonosích. To asi Osrala jednoznačně dostane sociálně laděná telenovela Sanšájn portorikánsko mexického bojovníka za vyšší sociální dávky - Josého Armanda Mižigara - o lhostejným systémem utiskovaném, teplém čínském horníkovi, který bude dvě hodiny ukrutně záživně kopat kobalt pro necitlivého, multikulturně odtažitého bělocha, až se nakonec rektoryvně přitulí k nějakému hispánskému buzerantovi, přičemž cenu za nejlepší mužskou vedlejší roli získá Mao Ce-Tung, jehož portrét tam ve dvou krátkých záběrech nesmírně sugestivně visel na zdi. Můnlajt se tak stal evidentním nástrojem bezprecedentní mediální diskriminace všech filmařsky talentovaných bělochů militantní rasistickou židonegerskou klikou. (01.04.2017)

Neakademický oscarový vítěz se ostatním kandidátům vymyká zejména nesevřeným prostorem vyprávění a moderní filmovou režií, která správně balancuje na hranici srozumitelného mainstreamového snímku a neuchopitelné prchavosti známé z umělecké kinematografie. Univerzální příběh o životě zcela bez klišé. (17.03.2018)