Texaský masakr motorovou pilou 2

Hooper opět boduje, pokračování Texas Chainsaw Massacre 2 pojal sice malinko jinak než svou kultovní prvotinu z roku 1974, ale dílo se podařilo. Místo brutální naléhavosti a krvavého psycha prvního Texas Chainsaw Massacre divákovi servíruje parádní komediální a řádně uchýlnou gore jízdu, u které zaplesá srdíčko každého hororového nadšence. V tomto volném pokračování se dočkáme příběhu rozhlasové moderátorky Stretch, která se shodou náhod zaplete s podivnou rodinkou Hewittových a nakonec skončí v jejich bizardním doupěti, kam ji na pomoc přichází nekompromisní Dennis Hopper vyzbrojen třemi motorovými pilami. Snímek disponuje pořádně černým a ujetým humorem, slušnou dávkou gore a perfektními komediálními prvky jako jsou: souboj motorovými pilami, vražedné choutky stoletého dědy Hewitta nebo ztřeštěné honičky uvnitř krvavého doupěte. Jedniné co film dost podsekává je přílišné natahování děje. Jinak se jedná vskutku a parádní zábavu. U mě za čtyři silné hvězdy. (26.04.2009)

Až teda na zaslouženě odříznutou hlavu jednoho namachrovanýho frajírka, se to rozjíždí poměrně pozvolna. Ve srovnání s jedničkou film samozřejmě neobstojí, chybí tu taková ta stísňující atmosféra, kterou se tu Hooper sice snaží vybudovat, ale prostě se mu to nedaří. Film většinou působí více či méně sebeparodicky - Denis Hopper ověšenej motorovkama a vypouštějící stupidní hlášky je fakt směšnej a vůbec asi nejhorší část filmů (vyjma teda souboje na motorové pily), zamilovanej Leaetherface (i když lehce erotická scéna s motorovou pilou stála za to), hláškující kanibalský kuchař s rozřezanou prdelí. Ale i přesto se najdou i "silné scény" - stahování z kůže, opět 134-letý děda v akci...... První půlka filmu docela slabá, druhá půlka starej dobrej masakrovskej nářez (i když teď pojatej odlišně než v jedničce, není to takovej nápor na nervy). (03.01.2009)

Tak, co bych mohl dodat ke dvojce. Jediné slovo, které mě napadá je úlet. Stejný režisér, stejní herci, ale přesto se jedná o úplně jiné pojetí oproti předchozímu dílu. Sice se mi to líbilo, a chvíli jsem myslel, že budu film hodnotit plným počtem, ale když jsem nechal film vstřebat, tak jsem došel k názoru, že tím, že dvojka trochu snižuje dojem z jedničky, tak si malý trest v podobě horšího hodnocení zaslouží. (05.03.2018)

Jak navázat na nepřekonatelný kult? Prostě jít zcela jinou cestou. Navzdory umanutým fandům (a údajně i stejně nechápavému producentovi Menahemu Golanovi) Tobe Hooper přistoupil k výzvě udělat druhý "Texaský masakr" tak, že se na svůj průlomový film sice napojil dějově, ale stylově se vůči němu důsledně vymezil. Namísto drásavě sugestivního hororu s jasně polarizovanými stranami obětí a monster přišel se splat-stickovou hysterickou satirou 80. let, dobového konzumerismu i kanibalizujícího kapitalismu a také amerických ctností v čele s rodinou, coby základem státu, malými podnikateli, kteří pilně dřou na svém, poctivou prací, jež přináší ovoce, a dokonce i westernovými šerify zosobňujícími vše správné. Již úvodní sekvence naznačuje jednak posun stylu, ale především také doby, kterou právě Hooper zachycuje a glosuje. Namísto idealistických hippies zde máme frackovité osmdesátkové křupany, kteří svým chováním mají blíže přízemně bestiálním monstrům z prvního filmu. v souladu s tím, pak také Leatherface a jeho rodinka musejí náležitě přitlačit na pilu, a to nejen doslovně. Ústředním motivem filmu je šílenství, které nepředstavuje propad do hlubin oproti rozumu a soudnosti reality, ale naopak zastřešující princip osmdesátkové americké společnosti. Jedinou alespoň zdánlivě příčetnou postavou - uprostřed jalových maloměstských buranů, afektovaných teenagerů, obsesivních strážců zákona dychtících po pomstě i kanibalských degenerátů - je hlavní hrdinka, která ale právě postupem času sama, tváří v tvář (a to i doslova v geniální scéně ze spižírny) prožitým hrůzám, směřuje do náručí blaženého šílenství zdejších tančících dervišů s motorovými pilami. Hooper opět bravurně inscenuje kakofonii hysterie, utrpení, děsu a zvrácených požitků, byť tentokrát jinými prostředky. Zatímco v jedničce se obešel s uzavřeným malým prostorem, vychýlenými úhly kamery, impresivní montáží a až industriální zvukovou stopou, tentokrát vytváří nejen co do prostoru děje, ale i dramaturgického konceptu pompézní pouťový dům hrůzy rozprostřený do obřího labyrintu plného morbidně vyšinutých panoptikálních výjevů, kde se lidské ostatky mění na veteš a jehož stěnami rezonuje hrdelní řev zvrácenosti a děsu, jenž vystřídal hardrock dunící v první půlce filmu z rádia. (21.12.2014)

Štafetu od prvního dílu převzalo volné pokračování, které veškerou svou sílu vyčerpalo v první čtvrtině kolečka... A pak se nechalo jenom předbíhat. Mé poměrně pozitivní hodnocení je pravděpodobně zmanipulované vážně úžasným začátkem, jelikož i Leatherface zde stojí za hovno a místo něj nastupuje Chop-Top, který hravě svého bratříčka zastínil. Zbytek filmu je potom směs jekotu, křiku a řevu. Zklamání? Obrovské (25.07.2012)