PopStory

Vyborny dokument o bizarnosti cesko-slovenske pop music a o “ hvezdach “, ktere mely stesti, ze se narodily v nasi kotline, protoze za zapadnimi hranicemi by si sotva zahraly v zaplivanem baru. Srovnani nasich interpretu s temi svetovymi nakonec vyzniva asi jako okresni prebor versus Liga mistru. Pro cloveka, alespon s minimalnim hudebnim vkusem, to misty byla skutecna tortura. (25.10.2020)

Netančím, nemám rytmus, občas se ráda zakymácím, přesto mám k hudbě velmi silný vztah a i proto mi udělaly neskutečnou radost taneční "kreace" některých účinkujících, na jejichž tvorbě jsem (jako malé dítě) ujížděla a dle jejichž vzoru jsem se snažila o jakousi formu pseudotance... Pro mě pěkný dokument a zároveň připomínka hitů let minulých. (02.02.2018)

... co si budem povídat, český bigbít dostal teda od České televize před 18 lety propracovanější dokumentární sérii... Holt povrchnější hudba, povrchnější zpracování. A že já (jako magor do hudební historie v souvislostech) bych o hlubší pohled stál! No a taky ten koncept, způsob, jakým to rozdělili na čtyři díly, asi úplně nepobírám - však stejně to pokaždé začíná Chladilem a končí Lunetiky, tak jakýpak štráchy zase? (14.11.2016)

Komentář ředitelky rádia Wave Ivy Jonášové obsahuje pořádnou porci nadhledu, což ne každý hudební fanoušek skousne. Kriticky uvažovat a přehodnocovat své staré názory? Bože chraň! Někdo si prostě chce jen nostalgicky zavzpomínat - na písně, "jaké se už dnes nedělají". :) Já osobně vidím problém spíš v tom, že pořad neobsáhnul dostatečně všechno, co mohl. Navíc mi dost chyběl komentář, co by propojil půlstoletí moderního popu s dneškem. Ale snad je to teprve první vlaštovka a někdo jiný zase naváže. ______ EDIT: Po zhlédnutí 2. řady musím pochválit tvůrce, že pořádně rozebrali i témata, která byla v 1. řadě jen nakousnutá. Teď už jsou to 4 hvězdy zcela zaslouženě. (21.11.2016)

10/10 Matičce veřejnoprávní se podařilo zaplácnout neuvěřitelných deset epizod naprosto nekoncepčním blafem. Namísto toho, aby se ČT "jen" nechala vést možnostmi svého bohatého archivu a rozhovory s pamětníky, což by úplně stačilo, vytvořila repetitivní guláš. Už v mnoha obdobných cyklech, které chtěly mapovat a zároveň popularizovat, bylo znát, že současná ČT má určitý názor. Z pamětníků zve jen někoho, z archivu si vybírá jen něco. Důležité je, aby se problematické osobnosti neměli problém za svou minulost omluvit, pokud neměli škraloup, tak aby aspoň pomluvili estetiku té doby, atmosféru atd. Doprovodný komentář je až dětinsky škodolibý, nepoučený a rádoby nad věcí. Ten paradox současné ČT, která je sice pyšná na svou historii jako média, ale zároveň nemá vyjasněný svůj vztah k minulosti či dnešku, je až bolestivě hmatatelný. Mohl to být skvělý počin, škoda. Ocenila bych alespoň systematické popisky k ukázkám, ale ani ty nebyly u každého dílu... (23.10.2023)