Louisa na pobřeží

Nesmírně poetický film s kongeniální meditativní hudbou. Působí až terapeuticky uklidňujícím dojmem, zvlášť v kontrastu k šílenému shonu moderní doby, který je v něm pro srovnání také naznačen. Nenápadně podaná laskavá moudrost stáří ve smířlivém ohlédnutí za postupně se uzavírajícím životem. Možná i k hlubšímu pochopení tohoto snímku je také třeba životně dozrát. (23.10.2020)

Paní Louisa u moře, nedobrovolně odsouzena k roční samotě, prožívá melancholicky smutné i poeticky příjemné chvilky na pobřeží. Příhody z jejího života se starým věkem v novém prostředí se prolínají zároveň s rekapitulací životného příběhu, vzpomínkovými útržky či snovými sekvenci (scéna z fiktivního soudního procesu na mě obzvlášť zapůsobila). Moc se mi líbily pestrobarevné animace, natolik, až se mi skoro nechce psát tohle cizí slovo. (Říkejme tomu namalované pohyblivé obrázky, jo? :)) Některé obrázky svými prchavými dojmy a nádhernou poetičností nezapřou francouzský původ a často i samy o sobě upoutávají pozornost, samotný děj střídá pestré nálady a nabízí různé příhody, takže dokáže být zajímavý po celou dobu, aniž by jeho poetika za 75 minut omrzela. Příjemná zkušenost se současným animovaným filmem pro dospělé. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (02.03.2021)

Z ryze animovaných filmů jsem dosud viděl jen ty pro děti. Tímto snímkem jsem to alespoň částečně napravil. V první řadě zmíním fantasticky dobrou kresbu, která je v souladu s duchem příběhu. Jinak je to zajímavé zamyšlení se nad životem svým, bilancování, ale i nad stářím obecně. Myslím, že senioři by film měli vidět především. (01.10.2020)

Krásný melancholický příběh o stáří a samotě. Hezky namalováno, krásně nasnímáno. Celou tu necelou hodinu a půl jsem se u tohoto animovaného filmu kochal a bylo mi u něj tak jako, lidsky, hezky. Tak moc hezky, že mě místy rozklombil k ospalosti. To ale v případě tohoto filmu není důkaz nudy, ale důkaz melancholické dokonalosti. (14.01.2021)

Moře i pláž letoviska si konečně mohou zase na nějaký čas oddechnout. Léto je na samotném sklonku a perón nedalekého nádraží opouští poslední vlak. Vylidněná pláž se s příchodem podzimu noří do melancholické nálady. Opuštěné pobřeží však nezůstává zcela osiřelé a jeho zimní spánek bude sdílet Louisa se svým novým čtyřnohým společníkem. Poeticky-meditativní příběh režiséra i scénáristy J.-F. Laguionieho okouzlí svou atmosférou a zahřeje u srdce. (01.06.2018)