Na prahu války

Och môj bože ... a presne pre toto nikto nechce robiť každodennosť. Lebo je to bezbrehá nuda, ktorú keď popredkávate náboženskými drístami a dáte to Malickovi, dostane presne toto. Blábol o zmysle života, s vopred jasným koncom, kravami, výhľadmi na hory a hrabaním sena. A ešte k tomu to má tri hodiny. Pár krát som sa pristihol, prečo si to vlastne robím? Keby že to mám sledovať s plným sústredením, dekaputujem sa ešte skôr. Len za tie uniformy 1 z 5 (14.08.2020)

Jednou to všechno získá nějaký smysl, znělo už ve Stromu života. A světe, div se, zní to i tady. Tentokrát by se na ty trademarky, záběrování a Malickovu "náladu" mělo papírově nechat naladit snadněji, pořád - a zejména doma - je to ale dost fuška. Herci mi připadali nejlepší za dlouhou dobu, bohužel jejich projevům to kroužení ruční kamerou kolem nich vůbec nesvědčí a těžko se na ně napojuje. Poslední hodina (vážně jsem to napsal?) ale konvenční sílu má, a tuplem v době, kdy je třeba každý dobrý skutek hezky píárově vykřičet do světa, protože jinak se vlastně nestal. (16.03.2020)

Je to slušné, ale rozhodně ne pro každého. Terrence Malick natočil dílo, které si určitě najde velké množství odpůrců. Na druhou stranu musím přiznat, že mě překvapilo doposavadní velmi pozitivní přijetí ve zdejších komentářích. A Hidden Life je totiž poetický film se vším dobrým i špatným co k tomu patří a pokud k němu divák přichází nepřipraven, může být cesta k jeho příjetí kostrbatá. Takovým divákem jsem i já. Úplně první potíž, kterou jsem se tímto filmem měl je jeho jednoduchost. Myšlenky, které podává skrze ústa jednotlivých postav jsou děsivě banální, ba, pokud to trochu přeženu, urážející. Často je podání některých myšlenek podbízivé až kýčovité. Kamera se pomalu posouvá, aby v celku zabrala nádherné lokace a chraplavý hlas přednáší fráze typu: Ten kdo stvořil tenhle svět, stvořil i zlo. Laciné je například i zmlácení dozorcem, které máme možnost sledovat očima hlavní postavy. Další věcí, která mě zaujala, je až adorování obrazu. Mizanscéna je tu pečlivě budovaná, ale záměrně neposkytuje malebnou ani romantickou atmosféru, ke které by snad alpské prostředí mohlo svádět. Malick nabízí krásné scenérie, ale mírnou desaturací barev, centralizací postav a destrukcí obrazu pomocí zvoleného ohniska nebo častého používání rybího oka jde rozhodně proti proudu obyčejné líbivosti. Používáním ne úplně tradičních záběrů - ať je to například zabírání postav bez hlav, či časté podhledy - se mu daří dostat do víru dění a divák má tak téměř pocit, že se v tyrolské vesničce ocitl osobně. To co se Malickovi povede ve stránce vizuální se mu však nedaří zvukově. Použití angličtiny znovu zmiňovat nebudu, chápu jej, i když nepůsobí příliš přesvědčivě. Nevhodně pak ale působí částečné podbarvení němčinou, která většinou doplňuje jako ten špatný jazyk negativní dojem z několika scén. Howardovo hudební podbarvení je klasickou, a občas dost násilnou, nápovědou k tomu, jaké emoce má scéna vyvolávat. Terrenci Malickovi se tak podařilo natočit téměř až agrikulturní poém, který nastoluje jednu důležitou otázku: Může být něco takového jako otázka morálky vůbec banální? (10.05.2020)

Vydržela jsem to dvě hodiny a pak jsem to musela vypnout...To se prostě nedá vydržet...A nejlepší na tom všem je, že jsem vůbec nevěděla kdo to režíruje, ale celou dobu mi jelo v hlavě: "Proboha to je nějaký rakouský Terence Malick?"...Protože to je nejnudnější režisér všech dob a jeho filmy přímo nesnáším a začalo to Tenkou červenou linií, ze které jsem poprvé v životě odešla z kina...To pomalé tempo a ten hlavový komentář je prostě vražedný...Za mě 40% za kameru... (19.07.2020)

Tříhodinová směs pocitů působící obrovskou gravitací na diváka.Film zobrazující nesmyslnost války a ukazující tu zdánlivou podřízenost vládnoucí společnosti.Vzít vám můžou všechno kromě vlastních myšlenek a přesvědčení ve spravedlnost.Franz žije se svou ženou a dětmi na úpatí hor a této krásné a štěstím naplněné scenérie se nechce vzdát ani po obdržení povolávacího rozkazu do armády,aby šel bojovat za zájmy psychopata Hitlera.Kvůli svému odmítavému postoji na válečnou mašinérii upadne ve vesnici v nemilost a opovržení vesničanů cítí on i jeho rodina na každém kroku.Franz nebyl žádný zbabělec a jeho jedinou "slabostí" bylo,že se nechtěl angažovat v nesmyslném projektu zvaném VÁLKA.Tiše jsem mu při sledování filmu záviděl jeho manželku,která byla obdařena dvěmi nejdůležitějšími vlastnostmi ženy a to VĚRNOSTÍ a OBĚTAVOSTÍ a za každých okolností stála za svým mužem.Franz nemůže nic dělat s tím aby mohl zůstat a tak odjede do boje,ale protože odmítne složit přísahu Hitlerovi tak je zatčen a držen v nějaké pevnosti.Po čase je převezen do Berlína do vězení.Neustoupí ze svého zatvrzelého postoje a je odsouzen k nejvyššímu trestu.Když se to dozví jeho žena odjede za ním,aby se s ním rozloučila.Nejdokonalejší věta z celého filmu:,,RADĚJI PŘETRPĚT NESPRAVEDLNOST NEŽ BÝT JEJÍM VYKONAVATELEM". (28.03.2020)