Muži v offsidu

Film skýtá hodně možností, jak děj patřičně osolit a vylepšit. Všechny však podmíněné akty zanechává v ústraní a vyzdvihuje herecký výkon Huga a Emana. Innemann jakoby zapomněl na ostatní aspekty a zaměřil se na pilování hlavních podstav, které zvládl na výbornou. Děj však lehce pokulhává a některé nucené vtípky také nejsou příliš poslouchatelné. Na "oldies" československé filmografie určitě skvělý kousek, ovšak na mladší Krakatit rozhodně nemá. (19.10.2010)

Stejnojmenný humoristický román Karla Poláčka je typickým případem čtenářského bestselleru se všemi jeho výsadami, k nimž bezpochyby náleží i takřka nutnost potvrdit vyvolaný zájem filmovou podobou. Že to není trend žhavé současnosti, o tom nás přesvědčuje již více jak osmdesát let Poláčkův úsměvný pohled na židovské obchodníky nejen s konfekcí, milostné pletky, čest rodiny a zejména na čutanou v dobách, která neznala faleš a podvody. Premisou příběhu je náhodné setkání fotbalových fanoušků Richarda Načeradce, příznivce Slavie, a výtržníka Emana Habáska, fanouška Viktorie Žižkov, na zápase jejich týmů. Načeradec v podání Hugo Haase, který zde poprvé ve zvukovém filmu mohl naplno rozvinout svůj osobitý komediální talent, je jakýsi fotbalový donkichot v letech, kterého rodina pokládá za blázna a věčně mu jeho fotbalovou vášeň vytýká. Když pak Slavia rupne 2:4 v Budapešti, kteroužto porážku nezmírní ani skvělý rozhlasový komentátor Josef Laufer, pohroma je na světě. Já bez toho nemám žádnou radost na světě! Příručí Habásko navíc provokativně, jak bylo mezi fanoušky zvykem, připíše na účet 40.20 Kč důmyslně druhou tečku nad tu první a Načeradec jej za tento posměšný vtípek na hodinu vyhodí. Je to rovněž zajímavá figurka, ten pan Habásko (ostatně všechny poláčkovské figurky jsou něčím zajímavé). Žije v jednom bytě a v jedné posteli s otcem, kterého vytrvale uhání vdova Ouholičková, při milostné komunikaci užívá fotbalového diskurzu, a když pak jde s novomanželkou na fotbal, vezme na ramena malého muže, který doposud neviděl ani minutu žádného utkání. Film je výtečně obsazen, svou první velkou roli zde například sehrála tehdy devatenáctiletá Jiřina Štěpničková. Pro současného diváka má snímek, kromě jiného, i výraznou historickou hodnotu pohledem na dnes už neexistující panorama Letné s původním, ještě dřevěným stadionem. Se mnou byste paní nic neužila. – Nejde o užívání. Jde o tu tesknotu. Vy jste samotnej, já jsem samotná. Spolčíme se a počneme novej život. Každej mi říká, že by z nás byl pěknej párek. Já jsem taková mírná a vy jste člověk pomalej. Já bysem vám posloužila a vy byste se mě zastal. Na samotnou ženskou si každej dovolí! (04.10.2008)

Udělala jsem to obráceně a nejdříve jsem viděla jakési pokračování tohoto filmu, a to Načeradce, krále kibiců. Ač je lépe hodnocený právě film Muži v offsidu a pokus Machatého o komedii nebyl soudobou kritikou nijak nadšeně přijat, mně se více líbil jeho Načeradec. Postava je to svérázná a Haasem skvěle zahraná. Tady zdatně sekunduje např. Plachta. Co se týče takové Štěpničkové, nemůžu si pomoci, ale musím ji srovnávat s ženskými hvězdami první velikosti té doby, a ona z toho srovnání u mě nevychází moc nejlépe a není mi dvakrát sympatická. Hlášky tady také byly, předloha je literární klasika, bylo to vtipné, ale Načeradec měl lepší hlášky a byl pro mě celkově vtipnější. (04.05.2013)

Jako celek je ten film vpodstatě špatný a nedrží moc pohromadě. Vzhledem k době vzniku, kdy byl zvukový film na úplném začátku se vlastně není co divit. Ale některé scény jsou geniální. Třeba, když děsivě provinčně středostavovská paní Načeradec sedí u kafíčka se stejně hrozně středostavovskou paní a baví se, jakou že to tedy ti mladí budou mít domácnost a člověk si představí, že už jenom za pouhých 8 let bude tahle naprosto banální sousedská scéna nepředstavitelná. ___ Nebo suché hlášky Hugo Hasse: Příbuzný by měli bejt policejně zakázaný. Nebo: Co to máš za aušuš, tenhle štof, to se mi nechce líbit.- Prosím tě, Ignác, tvoje starosti bych chtěl mít. No, náhodu jsi uhád, no!__ Já vám tu vaši Viktorku taky neurážím, třebas jsou to hadráři! (27.04.2012)

Pestrá mozaika osudů rozdílných lidí, kteří mají jedno společné - fandí kopané. Pro mě určitě jeden z nejlepších filmů z fanouškovskou tématikou, co byl (nejen) u nás natočen.Skvěle zachycená atmosféra zápasového tranzu a šílenství, jejíž podstata zůstává. Až na to, že tehdy v kulisách první republiky byla návštěva utkání společenskou událostí a měla svou úroveň, což se dnes říct bohužel nedá.. (05.02.2011)