Obyčajná tvár

"Proč jsem tak ošklivý?" Kluk s obličejovou vadou nastupuje do školy a setkává se s odporem a posměchem ze strany spolužáků. S dětmi je to těžší než s dospělými, protože se ještě neumí přetvařovat a jejich reakce jsou upřímné, ne vždy potěšujícím způsobem. Auggie se společně se sestrou, rodiči a novými kamarády vyrovnává s přístupem okolí - a všichni k tomu mají co říct. Styl vyprávění, který dal každému prostor, mě bavil - dokonce mě film oslovil spíše svými vztahy, než samotným hlavním hrdinou. Na rozdíl od většiny diváků jsem neměla pocit, že by ze mě tvůrci tlačili slzičky a tlačili na pilu - příběh je odvyprávěn s lehkostí, s jakou jen můžete natočit film o klukovi s vadou obličeje. (11.10.2019)

"Keď si máte vybrať medzi tým, byť dobrý a byť láskavý, vyberte si to druhé." Pár vecí mi troška nesedelo, ale šlo fakt o drobnosti. Napr. veľakrát to vyzerá tak, že nasledujúci „blok udalostí“ budeme sledovať z pohľadu inej postavy, než je Auggie, a nakoniec to nie je pravda (Miranda má približne 168 sekúnd priestoru, rodičia dokonca žiadny). Alebo u niektorých postáv je naznačené, že budú dôležité a nakoniec nie sú (učitelia, riaditeľ). Inak ide o ukážkový feel good, ktorý je hravý (Chewie!), smutný, veselý, aj originálny. Obsahuje pár klišé (šikana), ale aj s tými je narábané predsa len trošičku inak, než sme bežne zvyknutí. Samozrejmosťou sú báječné a prirodzené herecké výkony všetkých zúčastnených. (29.03.2018)

Ponaučení a doják. Sladké jak pověstné hovno z nutrie a reálné asi tak jako demokratické volby v Severní Koreji. Ale zároveň je naprosto jasné, že Chbosky to takhle průhledné až pohádkové prostě chtěl.  A za vší tou příručkovou sladkostí o správném přístupu k dětem, kamarádům a k sobě samým se nenápadně dějí ty skutečné věci. Všimli jste si jak třeba během filmu zkrásní unavená máma Julie Roberts nebo stěru jak jinak než skvělého Mandy Patinkina vůči nabubřelému zbohatlíkovi, rodiči. - " Ve školské radě mám pořád dost dobrých přátel,, pane řediteli! - Já jich tam mám víc."   Sympatické i v tom, že jsme poučováni jen v hodnotách prostých, řekněme lidských  A takhle se poučovat klidně nechám.  Ovšem lidé otrávení dnešní společenskou ufňukanou rasově-genderovou  kontroverzí asi raději ruce pryč. (24.11.2022)

Ale nemohu se zbavit dojmu, že se mně za každou cenu snažili podbízet kartony papírových kapesníčků. Jinak ten klučina hrál přirozeně a já osobně bych to pouštěla ve školách jako povinný film, protože děti s tělesnou a jinou vizuální odlišností nebo vadou u jiných se setkávají často a mnohdy neví, jak se mají zachovat. (05.02.2018)

Charlieho malá tajemství mám moc rád a tak jsem byl zvědav jaký příběh nám bude Stephen Chbosky vyprávět teď a jaký bude. Je opět výjimečný!!! A čím byl pro mně výjimečný? Tím, že nám ukazuje, že to nejdůležitější v životě co máme není kariéra ani peníze, ale vztahy. Když má člověk vedle sebe rodinu co ho má ráda, pár přátel kolem sebe tak to je tím největším štěstím. Štěstím, které je trvalé. To nějaká koupená věc nikdy být nemůže. A právě děti jako August Pullman nám můžou pomoci vidět svět lépe. Stephene děkuji. 10/10 (05.02.2018)