Obyčajná tvár

Ve svém žánru naprostá paráda. Možná jen místy lehce přitaženo za vlasy (ale mohlo by to být daleko horší), nicméně jinak feel-good bomba, která je tak pozitivní, že snad každému musí zákonitě zpříjemnit den (nebo teda už nevím, co jinýho by to mělo být:)). Každopádně i filmařsky je to podle mě velmi dobře ukočírováno. Stephen Chbosky po The Perks of Being a Wallflower opět překvapil a evidentně ví, jak pracovat s herci a neudělat už z dost sentimentálního námětu lacinej kýč. Moc mě bavil i neprvoplánový styl vyprávění - člověk by si řekl, že budou pokračovat ve vyprávění rodiče a ono prd. Zároveň se mi opravdu většina věcí ze snímku zdála celkem dost blízká realitě. Především postava ségry mi přišla skvěle ztvárněná (což tu docela málo zaznívá). Jinak samozřejmě obecně sympatické herecké výkony. Byl jsem prostě nadšenej. Hádám, že i knižní předloha by mohla být dost čtivá, určitě ji zvážím. Tak či tak mohu film rozhodně doporučit... a to snad úplně všem! :) (17.01.2019)

Vzaté v širších súvislostiach: naozaj je americký vzdelávací systém taký podradný, keďže blbí Američania nevedia hlavné mesto Stredoafrickej republiky a kde je Slovensko? Namiesto toho sa učia kreativite, tímovej práci, sebaprezentácii a zdravému (?) sebavedomiu. U nás by chalanisko skončil v špeciálnej škole s deťmi z osady a do konca života sa živil doma v izbe lepením sáčkov alebo navliekaním gorálok. K filmu: pátos sa nezaprie a Amíci bez neho už nie sú schopní natočiť žiadny film. Keby to bolo brané len z pohľadu Auggieho, tak by to bol priemer. Fokus na iných členov rodiny a priateľov tomu veľmi pomohol. (02.03.2018)

Narodil se s vadou obličeje, podstoupil nespočet operací, aby vypadal alespoň tak, jak vypadá. Nemůže za to, nezmění to. „Možná my můžeme změnit, jak se na něj díváme,“ reaguje ředitel školy a divák moc dobře ví, o čem tenhle kousek je a bude. Auggie je přesto fajn kluk, kterého dosud vzdělávala doma máma Julia Roberts (jako vždy usměvavá a spolehlivá). Nyní přichází poprvé do školního prostředí, děti jsou samozřejmě svině, takže nejprve sedí ve školní jídelně sám, postupem času ale obklopený spolužáky. Mezitím se seznamujeme s pohledem druhých osob, takže záhy pochopíme, jak Auggieho vzhled ovlivňuje jeho sestru a další. Američané tyhle cukrkandlové kousky rok co rok potřebují a nutno podotknout, že i umí, výsledek ale potěší kdekoho svou lehkostí, procítěností i humorem, který samozřejmě potřebuje absolutně optimistické vyznění na všech frontách. Na dřeň nikdy nejdeme, několik scén je zbytečných nebo zbytečně dlouhých, ale vesměs převládá spokojenost. A toho času jedenáctiletý Jacob Tremblay jen potvrzuje, že je slušný talent. (23.01.2019)

Perks Of Being Wallflower byla a je neskutečná pecka,která je nejsilnější ve své obyčejnosti,uvěřitelnosti a přirozenosti.Teď po pěti letech se Chobsky vrací a přináší prakticky to samé a opět boduje na plné čáře...Wonder je hodně silný film,který dokáže dojmout (a ne jednou),ale opět jeho největší síla je v tom,že po emoční stránce netlačí na pilu a nepomáhá si obyvklými berličkami.Dalo by se říct,že i tady se objevuje spousta klišé,ale Wonder s nimi pracuje tak,že se divák rád nechá převálcovat.Navíc podobně jako POBW je v jádru obyčejným,přirozenným a uvěřitelným filmem s velmi dobrými herci.Osobně se mi hodně líbilo,podobně jako spoustě dalším,že se film netočí pouze kolem Auggieho,což by byla ta nejjednodušší cesta,ale ukazuje i pohledy jiných postav,čímž je divákovi nejen přibližuje,ale i ukazuje,že ne všechno je vždy černobílé a dávat pouze na jeden pohled není v pořádku.Jak jsem v tomhle případě nečekal nic a ani jsem si dopředu nic moc nezjišťoval,přiznávám,že mě Wonder dostalo...úplně a totálně...90% (04.02.2018)

"Proč jsem tak ošklivý?" Kluk s obličejovou vadou nastupuje do školy a setkává se s odporem a posměchem ze strany spolužáků. S dětmi je to těžší než s dospělými, protože se ještě neumí přetvařovat a jejich reakce jsou upřímné, ne vždy potěšujícím způsobem. Auggie se společně se sestrou, rodiči a novými kamarády vyrovnává s přístupem okolí - a všichni k tomu mají co říct. Styl vyprávění, který dal každému prostor, mě bavil - dokonce mě film oslovil spíše svými vztahy, než samotným hlavním hrdinou. Na rozdíl od většiny diváků jsem neměla pocit, že by ze mě tvůrci tlačili slzičky a tlačili na pilu - příběh je odvyprávěn s lehkostí, s jakou jen můžete natočit film o klukovi s vadou obličeje. (11.10.2019)