Blikajúce svetlá

Když se čtyřce přátel ocitne v rukou kufr plný peněz, kašlou na nekompromisní mafiány a vydávají se do Barcelony. Protože to tak vyšlo. A navíc kromě jednoho z nich (kdy jeho natvrdlá přítelkyně v závěru prostě hubu nezavře) je tady nic nedrží. Jenže plány jsou jedna věc a hořící auto i postřelený kamarád druhá. Zůstanou tak uprostřed lesů ve staré ruině, která kdysi bývala restaurací. A budou mít čas nad lecčím přemýšlet. Pomůže jim hravý scénář, který uhnětal čtveřici chlapíků, kteří balancují na pomezí surových sociopatů a obyčejných kluků, kteří prostě v životě (a v dětství, do kterého se vypointovaně vrátíme) zatím neměli moc štěstí. Jejich kroky divák začne tak nějak chápat a užívat si další minuty. Ostatně Anderse Thomase Jensena známe jako tvůrce jízlivých fláků, ve kterých se opakovaně setkává s (jeho i mými) oblíbenci Mikkelsenem a Kaasem – a rovněž scénáristu tíživých dramat režisérky Susanne Bier. I tentokrát se pohybuje v cynické rovině a s opravdu černým humorem. Přesto za mě lehce slabší „Dánové“. (30.03.2021)

Psychologicky zabarvené samoúčelné tarantinovské násilí jako zábava. 1) Osmadvacetiletý režisér a scénárista Jensen vytvořil žánrově nejasnou psychologickou gangsterku, která zpočátku dost nudí, ale časem přece jen převládne dobrá řemeslná práce a čistě filmové vyprávěcí prostředky. 2) Postavy jsem si na rozdíl od některých komentátorů nezamiloval, nelíbila se mi ani jedna a nic na tom nezměnily ani průhledy do jejich bezútěšného dětství. 3) Jestli ovšem takhle vypadá skandinávská komedie, pak nechci vidět jejich tragédii. Inu, je vidět, že ibsenovská tradice stále žije. 4) Ignorantu, který psal oficiální text distributora, bych pak rád připomenul, že onen "Muž z Fara" není z Fara (město v Portugalsku), ale z Faerských ostrovů. 5) Film mi nic nedal, jen necelé dvě hodiny rozpačité polonudy, ale nemám mu to za zlé. Vždyť to byla jen zasraná veverka. (21.10.2009)

Tisíceré díky JohnymuD za doporučení, je to pecka *:+* Mads Mikkelsen, Nikolaj Lie Kaas a Ulrich Thomsen tj nejvyšší dánská herecká smetánka v roli prvotřídních více či méně polepšených ultrahovad. S parádně spracovanými flashbacky a plejádou postaviček jak vystříženou z Vesničky mé střediskové a pivo se tu tentokrát nedává na sedmý shod, ale zakopává (nemůžu se dočkat, až to vyzkouším. *:D* ) Bodík dolu dávám za trochu hledání v úvodu, kde to přece jenom klame tělem a žánr neodpovídá zbytku filmu. Překvapivě to nebylo odlehčené, jak bych čekal a vlastně je to jenom dobře, severská filmařina je prostě nehollywoodská a proto jí mám tak rád. *:+* Ta nepředvídatelnost, kdy byste u produkce filmu dokázali uhodnout zbytek scén po 30 minutách je prostě boží. Příspěvek o tomhle filmu si říká o hrozně patetickou citaci ze závěru, kdo viděl pochopí, kdo neviděl, je debil a měl by to hned napravit. *:)* 9/10 (25.01.2016)

Jensen ve svých filmech dokáže brilantně skloubit dva unikátní faktory, které jen tak někdo skloubit nedokáže. Jednak tu máme ten nejbrutálnější černočerný humor, který si nebojí dělat prdel z postižených, pedofilie ani jakékoli formy násilí od kanibalismu po genocidu lesní zvěře. A potom cosi odporně člověčinského, co navzdory veškerému odporu vaší heterosexuality vezme ty vaše zaprděné suché ksichty a roztáhne je do širokého lidumilného úsměvu, až se z toho posadíte na prdel a se zahřátým srdcem přemítáte, kde udělali rodiče chybu. Tyto dva zdánlivě neslučitelné faktory se třískají, spojují a promíchávají a nakonec z nich máte kus delikatesního žvance, z kterého tečou sliny každému jezevci. Blikající světla každopádně považuji za nejlepší snímek jeho filmografie. (07.02.2013)

Když se sevařani dobře vychrápou, tak uměj humorovat na všechny strany. Tady jsou všechny ty vtipný dialogy a absurdní scénky, tak krásně zakomponovaný do příběhu, že to člověku přijde jako úplně samozřejmý. Celej film je neskutečně dobrá mixerka všech možných žánrů, až se divím jak to všechno spolu může fungovat. Při těch vzpomínkových scénách hrála hudba, která mě vracela někam k filmům Sergia Leoneho, hlavně tedy k bijáku Tenkrát v Americe a měl jsem při nich i stejný pocit, tedy, že moje srdce si uspořádalo takovou privátní párty na oslavu vynálezu zvaný film, no a z této tiché soukromé srdcové párty šly tóny spokojenosti i do mé hlavičky a z mé hlavičky tu svou spokojenost milé rád přenáším do zdejšího hodnocení. (03.03.2013)