Pán prsteňov: Spoločenstvo Prsteňa

„Jde o další útok proti socialistickému zřízení. Říše zla, z níž se valí popel a dým, je průhledně umístěna na východě. Obrazem dělnické třídy, která jednotna v potu tváře buduje těžký průmysl, mají být odporní a zlí skřeti. Samozřejmě, že synáček z buržoazní rodiny nemůže vidět na těžké práci nic krásného a povznášejícího. Obyvatelé západu - zemi oplývající mlékem a strdím - elfové (neboli aristokracie), lidé (buržoazie) a hobiti (statkáři) žijí naopak v blahobytu (aniž je vysvětleno, odkud jej získávají) a jediné, co je trápí, je "hrozba“ z východu. "Síly dobra“ zde představuje sbírka představitelů těchto reakčních kruhů, jejichž ruce se nikdy nedotkly pořádné práce. Jejich vůdcem je Gandalf, šiřitel zpátečnické ideologie, s jejíž pomocí udržuje obyvatelstvo v nevědomosti a strachu před pokrokem.(…) Ale socialismus se naštěstí nedá zničit hozením jakékoliv relikvie, i té nejposvátnější, do ohně. Drž se Mordore, obklíčený nepřátelskými reakčními sousedy!“ Těžko říct, zdali by se JACKSON vůbec pustil do práce, kdyby si přečetl recenzi Tolkienovy knihy z našeho „Red Law 1977..“ (01.09.2008)

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu, to je jméno filmu, ze kterého jsem měl obrovský respekt. Dokonce jsem chvíli váhal, zda na něj mám či nemám jít do kina, nakonec jsem se tam vydal, ale přistupoval jsem k dílu značně skepticky, neboť kniha je - a o tom mě teď přesvědčil i pan Jackson - nezfilmovatelná. Pán prstenů je knižní trilogie na níž jsem byl odchován, Tolkien vůbec je v mém okolí nesmírně váženým mužem, a tak se ani nedivým, že jsem místo Karkulky poslouchal Hobita aneb cestu tam a zase zpátky... Rozhodně si však nestěžuji, ba právě naopak, jsem za to nesmírně rád, neboť kdo ví, zda by se mi mistr někdy dostal do cesty, ale teď k filmu. Kdybych měl předlohu a snímek srovnat, nejspíše bych musel Jacksonovo dílo značně zchodit, neboť se jedná o jeden z těch lepších příkladů jak by se k Pánu prstenů přistupovat nemělo. Ono je vůbec dost těžké určit jak by měl film podle této kultovní knihy vypadat, aby byla spokojenost na všech stranách. Na druhou stranu si ale myslím, že Jackson a jeho kolektiv se s příběhem vypořádali nadmíru slušně, sice vyloučili veliké množství situací a změnili množství nemenší, udělali tak jen ku prospěchu filmu, který by se s celkovým vyzněním nemohl vyrovnat. To ale rozhodně vůbec nic nemění na faktu, že Tolkien by se v hrobě obracel, neboť je to jediný člověk, který ví co každá maličká scéna a symbol v knize znamenají. Tolkien vůbec budil zdání že Středozemi sám navštívil a přináší nám příběh z její mytologie, proto se ani není čemu divit, že by nesnesl pohled na film, který některé části příběhu převrací vzhůru nohama, ale budiž, žádný fanoušek jistě nevěřil tomu, že uvidí to co chce vidět, ale tak nějak podvědomě doufal, že to nejdůležitější - podstata příběhu a hlavní dějová linka - zůstane zachováno, a tak se i stalo. Neboť je Jackson sám velikým Tolkienovým fanouškem, cítil co je nutné zachovat a bez čeho se obejdeme a vystihl to vcelku slušně - i když ztráta Toma Bombadila nebo závěrečné scény z Kraje (ne, ta se mi v knize opravdu moc nelíbila, ale potěšil tam Sarumanův konec) přece jen zamrzí. Možná se někteří z vás diví, proč se tu zaobírám zrovna touto látkou, rád vám odpovím - vše ostatní tu totiž již bylo řečeno... Kdybych pak měl celý snímek shrnout, prozkoumat jeho klady a zápory, musím jej ohodnotit 100%, neboť i když se mi nelíbí režie v některých částech, ze které je neuvěřitelně cítit filmovost musím ocenit práci celého tvůrčího týmu, ať je to třeba pan Shore nebo architekti, kteří postavili slušný kraj. Též se mi líbilo Sauronovo oko, Glum a Prstenové přízraky - tedy dokonalá práce studia Weta... Jediné u čeho jsem opravdu zamáčkl slzu v oku, je ztráta knižní ducha... (16.03.2006)

Poutníci v zešeřelé zemi, nezoufejte, vždyť lesy všemi prosvitne slunce nakonec. Každý les skončí, jistá věc. A slunce září nad plání, ať vstává, či se naklání. Klíčový moment pro můj pohled na svět je spjat právě s tímto textem. Když ho Frodo v knize zazpíval, pocítil jsem souznění s postavou jako nikdy předtím ani potom. Tolkien se postupem času stal mou nejzářivější literární ikonou a Pán Prstenů nejoblíbenější knihou. Který film v mém životě pak zastává místo nejvyšší pak asi není třeba dodávat. Kompletní herecký ansámbl v čele s charismatickým Mortensenem, kouzelným Woodem a Seanem Astinem jako mým milovaným Samem tvoří nejlepší převedení z papíru na plátno. Nejmagičtější film historie lze naplno docenit až v rozšířené verzi - teprve tam totiž osud elfů pocítíte na vlastní kůži tak jako v předloze a teprve tam Středozemě dýchá z každého obrazu. Milníkový snímek pro historii filmu i pro můj život. (23.12.2004)

Jedna hvězda za exteriéry, na kterých nikdo od filmu nemá absolutně žádnou zásluhu. Jedna hvězda triky, ovšem když dostanete kdovíkolik milionů dolarů, těžko ty triky zmršíte. Jedna hvězda za Gluma, kterej tam paradoxně jako jedinej opravdu dobře hraje. Pravděpodobně jde o zatím nejlepší převedení Tolkienova (a pro neznalé se to čte Tolkin nebo Tolkín) díla na plátno, ale nevidím na tom nic skvělýho, kromě opravdu dlouhýho přírodopisnýho dokumentu o Novým Zélandu. Film se mi nelíbil. Je celkově strašně rozvleklej, příliš zdlouhavej a o ničem. Kouzlo předlohy se autorům naprosto nepodařilo převést. Výběr herců je trochu až moc na oko, kdy jeden vedle druhýho jsou spíš výstřižky z časopisu módy, než skuteční reálně vypadající lidé (či jiná stvoření). Navíc mi vadí až přílišné zhollywoodštění, kdy nechybí láska jako jeden z hlavních motivů, pitomý hláškaření a vtípky, patos až na půdu, přestože zatím ne tak strašný, jako později. (05.12.2005)

Jeden z nemnoha filmů, kdy jsem si hlavní aktéry doslova zamiloval a prožíval s nimi vše dobré i zlé. Uvolněné herecké výkony všech zúčastněných mně utvrzují v tom, že natáčení muselo probíhat v bezvadné atmosféře a láska k předloze z filmu jenom pryští. To se potom na konečném výsledku musí projevit. Psát, jak je Pán prstenů vizuálně famózní je nošením dříví do lesa. Z hereckého hlediska jsem si vychutnával především Cate Blanchett, Iana McKellena a velice příjemně mně překvapil Sean Bean coby Boromir. Jeho kreace v závěru, kdy mámí prsten z Froda, patří k mým nejoblíbenějším. (28.06.2002)