Cesta do nemožna

Jurij Michajlovič Lotman tvrdí, že film se začal proměňovat v umění díky Georgesu Mélièsovi. Inu, nebudu mu v žádném případě namítat, jen se nechám tímto objevem v umění unášet i po víc než 120 letech, od kdy tyhle nápadité, pohyblivé a již zde komplet barevné(!) obrázky spatřily světlo světa. Karel Zeman i pár dalších dokázali na Mélièse stylově a úspěšně navázat, s celovečerním formátem posunuli tuhle poetiku do nových rozměrů, přesto Mélièsovy snímky podle Julesa Vernea zůstávají dodnes stejně pozoruhodné a fascinující. Cesta do nemožna má s Cestou na Měsíc hodně společného, přesto Méliès nabídl divákům v tajuplném verneovském příběhu přeneseném na plátno možnost kochat se 24 minut řadou zcela nových nápadů, příhod s cestováním hned několika dopravními prostředky (jéj, žeby první road movie na světě? :-)) a pečlivě aražanovaných kulis, dokonce i v akci a s pohybujícím se obrazem přes okno plující ponorky. (13.02.2023)

Ač je to v podstatě vykrádačka Cesty na měsíc (akorát slavná vytlemená planeta je tentokrát slunce), zaujalo mne to ještě o něco víc. Geniálně kolorovaná vize budoucnosti dopravních prostředků, atmosféra nemožných krajin je úžasná a kolorování jí spíš prospívá než ubírá. Sekvence s vlakem na slunci je úžasná, celý film, napodobující svou kompozicí i myšlenkamy romány Julese Verna, je nepochybně zajímavý i v dnešní době (přestože nečerpá z žádného konkrétního z nich). (28.04.2009)

Bodejť by Méliès nebyl označován za Vernea kinematografie, když mnoho jeho filmů vychází z Vernea. Cesta do nemožna rovněž. Výprava je na svou dobu nevídaná a ještě k tomu je film kolorovaný. Mně se nejvíc líbila scéna rozdělávání ohně na Slunci, to je opravdu gag jedna báseň. Taky je mi teď už definitivně jasné, že Karel Zeman musel ve svých filmech podle Verneových knih čerpat z Mélièse. To neříkám jako výtku, vlastně jsem tomu rád. (12.02.2004)

George Melies bývá někdy označován za Julese Verna kinematografie, což je spojeno se všeobecnou optimistickou vírou a důvěrou v poslední vynálezy techniky na začátku minulého století. Svým ojedinělým stylem (který se však časem stal fádním) vytvořil obdivuhodné fantastické dílo – neuvěřitelnou výpravu několika lidí ze Společnosti nesouvislého zeměpisu. Scény jako ztroskotání „vlaku“ na slunci či výbuch ponorky ve mně zůstávají hluboko zakořeněny. Kamera je stále statická, tudíž se jí musí přizpůsobit způsob vyprávění. Meliesova estetika „filmového divadla“ je patrná i zde (můžeme vidět dvě různé scény výstupu týchž cestujících). I tak toto dílko skýtá zajímavý zážitek (02.10.2003)

Na svoju dobu rozhodne jeden z najlepších filmov, prehnali to, lebo cesta na povrch Slnka je šialenosť a to im muselo byť jasné už vtedy, navyše nechápem, kde tam zobrali tie stroje. Bolo to prepálené, ale za to aj vtipné, zakladať oheň na Slnku, vlak rozbiehajúci sa po kopci smerom do vesmíru, ozaj zážitok tento film. Oproti roku 1902 a filmu Cesta na Mesiac nevyužili všetok pokrok, najmä, čo sa týka pohybujúcej sa kamery. Našťastie je tento film možné vidieť vo farbe, takže zážitok z toho môžte mať. (23.08.2013)