Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

V mé chatrné paměti byl film epické fantasy, jenže ona je to nenápaditá pohádka o lásce. V hlavních rolích je princezna tak nádherná, že jsem na ni nezapomněl ani po třiceti letech, a princ tak sličný, že bych mu nejradši dal pěstí. Hodně z atmosféry ukradl nepříliš povedený dabing, ale velkou část mu vrátily čarokrásné tóny Amedea Minghio. Hudba je neskutečná paráda, která sama vytáhla hodnocení nad průměr. (26.12.2022)

Pro italské pohádky jsem měla vždycky slabost a "Princezna Fantaghiro" byla (spolu s "Dračím prstenem") na onom pomyslném vrcholu. Jo, a mimochodem... Nikdy se mi nijak zvlášť nelíbil princ Romualdo (mým hrdinou byl totiž tajemný čaroděj Tarabas), ale teď, když jsem si pohádku po leteh opět pustila, na něm můžu oči nechat.XD (23.01.2011)

Pozeral som to prvýkrát v dospelosti so silnou dávkou nostalgie za 90. rokmi a detstvom, kedy som bol toho fanúšik. Preto hodnotenie nemusí pôsobiť objektívne. Začiatok pomerne temný a sľubujúci celkom zaujímavé fantasy sa postupujúcou dĺžkou mení na čoraz viac detskú rozprávku s typickým koncom. Má to humor, pre dieťa aj určité napätie a vhodne vybrané exteriéry a postavy so skvelým hereckým obsadením. Určite by som sa nebál s tým zabaviť dieťa. Ako by som sa na to pozeral keby som to nikdy predtým nevidel si netrúfam tipovať. (03.06.2021)

Ty pičo to bylo husty!!! a to doslova...Svého času jsem uvažoval nad tím že tvůrce tohoto filmu zažaluju za to že tenhle film měl negativní dopad na můj mravní vývoj, páč Fantasmagorio byla sice ošklivá jak víkend bez prcání, zato nad čarodejnicí v podání dvoumetrové Brigitty jsem si málem pravou ruku sedřel a to mi bylo pouhých 12 let. Navíc s každým dalším dílem phantasmagorio se stupňovala i míra mé nadrženosti, a z obyčejného masturbování jsem pozvolna přešel na hrátky v ženském prádelku a šatičkách, no a k čemu jsem prešel od toho již nebudu psát páč ještě i na dark webu by to bylo nepublikovatelné a červenal by se z toho ještě i Dominik Feri. No prostě z pohledu na ceckatou dvoumetrovou brigitu oblečenou a zmalovanou jak starou šlápotu která brousí chodník na václaváku mne načisto mrdlo v palici. Ale musím uznat že fantasy to opravdu bylo, páč to že by Romualdo brousil díru raději ošklivce Fantě než třeskutě jebatelné Brigitě, to byl bizárek který by se dal označit snad už i za scifi nejen fantasy. (29.01.2024)

Vůbec nevím, jak se mi podařilo na ni zapomenout. Teď hodnotím spíše z nostalgie, protože ta u mě opět převládla. Pamatuju si Alessandru Martines převlečenou za chlapce, mluvící husu a mluvící kámen. Byl někdy v našich pohádkách mluvící kámen? Já myslím, že nebyl. Dobrá ukázka toho, že za dobro se musí bojovat a někdy mu i něco obětovat (30.04.2009)