Na konci cesty

Komorní zákopový válečňák (na základě divadelní klasiky R.C.Sherriffa) a pěkný vhled do řad britů těsně před velkou jarní ofenzivou 1918. Všepřítomná beznadějná "co na tom sejde, jsme sem poslaný na smrt" mentalita, pár hlubších postav a vůbec dobrá sonda do té tvrdé psychologie. Není žádný must-see biják, ale (zvlášť teď na vlně první světové) rád jsem viděl. O chlup lepší ale určitě toto. (19.06.2018)

,,A tak posílám, ti pozdrav z fronty...'' ---- Tak nějak se nám válečným fajnšmekrům teď nedostáv moc nových filmů z druhé světové. Filmaři to naštěstí kompenzují snímky o té první válce. Všemu vévodí skvělý dokument They Shall Not Grow Old . V tomhle filmu máme možnost strávit pár dní s rotou C ze Surrey a to přímo v první linii. Skopčáci jsou tak blízko, že je slyšet jejich hlasy i ruch od dovážených posil. Proslýchá se, že se chystá ofenzíva a každá rota věří, že těch svých šest dní stráví v relativním klidu hlídek a jen občasných rušivých přestřelek mezi zákopy. Stačí vydržet 6 dnů a bude je střídat jiná. Jenže ono i samo čekání na útok umí někdy nervy pěšáka rozhodit víc, než jistota střetu. Filmaři si dali velkou práci s reáliemi a divák má pocit, že v tom bahně Francie opravdu je. ,,Jaká je dnes polévka?'' ,,Žlutá pane! '' - Tento rozhovor mezi velitelem a jeho pomocníkem a kuchařem vypovídá sám za sebe... Prostřednictvím celkem velkého prostoru, který byl dán několika postavám na několika čtverečních metrech bunkrů a zákopu máme možnost proniknout do myslí mladých mužů ať už se jedná o velící důstojníky i řadové mužstvo. Máme tak možnost na vlastní oči vidět jak první světová válka pomalu ale jistě stravovala celou generaci mladých a zdravých mužů Anglie. A nejen je. Ti co přežili, nesli si svá traumata a doživotní následky často až do svých posledních dní. Mimochodem všemi proklínaný Chamberlain se Mnichovem právě snažil zabránit něčemu podobnému čehož jen v podobě maličkaté epizodky jsme byli svědky v tomto filmu. Opravdu se divím nízkému hodnocení zde. Předpokládám, že většina diváctva nebyla cílovou skupinou, která by dokázala dostatečně ocenit sílu tohoto filmu. Já dávám za 5 hvizdů z důstojnícké píšťalky. * * * * * (06.02.2019)

Nevýrazné, bez chuti a bez zápachu. 1) Psychologické filmy o vzrůstajícím napětí a frustraci jsou náročné na scénář, režii i herce. Zde to nebylo špatné, ale ani zvlášť dobré. A navíc dost předvídatelné._____ 2) Zaujal mě 20letý Asa Butterfield (podporučík Raleigh)._____ 3) Dabingové "nazdar, pane," znělo jako výsměch. Překladateli bych sebral diplom, má-li jaký. (13.02.2019)

Přestože při stolování nedošlo na krysu au tuo, připadal jsem si jako u sledování Černé zmije 4, jen ten humor tady chyběl. Pokud je válka nesmysl, tak zákopová válka v první světové byla kvintesencí blbosti. V definici šílenství se říká, že je to opakování stejných chyb, přičemž očekáváte jiný výsledek. Lépe bych asi strategii na obou stranách fronty nepopsal. Film mě zaujal hlavně tím, že v něm téměř chyběla akce, namísto toho nabídl parádní psychologickou sondu do nitra mužů, které povinnost přivedla do smrtelné pasti. 4*+ (06.03.2019)

Pomalé tempo buduje atmosféru a charaktery, což oceňuji, protože takových filmů dnes nevzniká mnoho. Journey's end je možná komorní film, ale vizuál, atmosféra a hudba ho vyzdvihuje mezi velkou áčkovou produkci. Dokonalý zážitek ale narušují mizerně odrežírované akční sekvence a nemastný konec, který jakoby neměl co říct. 7/10 (23.08.2018)