Katka

Agitační komedie Katka, jejíž titulní hrdinku sice lapila za pačesy až nemilosrdná mašina, zatímco její zapíranou duši si již dlouho předtím přisvojila – podobně jako v obludných cukrovarnických prózách Matěje Anastázie Šimáčka – sama fabrika, mě ani tak neoslovila jako spíše pobavila - tím, jak se v ní život a svět s nevídanou nežitou plynulostí rozpadají a skládají (jako by vše náleželo k nějakému stroji), aniž by tomu kdokoliv z pracujících věnoval pozornost. Jedna nekonečná halucinace socialistického štěstí (v níž chybí jen, aby tovární rozhlas vysílal živý přenos soudního přelíčení s Miladou Horákovou, k čemuž zřejmě došlo o rok později, kdy již asi Kadár chystal Únos...). (24.04.2014)

Upřímně mi vadí ta ne-jednoznačnost. Je to film o lásce, o pracujícím režimu alá konstruktivismus, nebo o feministickém marxistickém pojetí, které nás nutí uznat, že i ženy zde mají své místo a právo na solidní postavení? Film na to přímo neodpovídá a to je škoda. Herecké výkony jsou totiž docela obstojné, kamera sice místy zlobí, ale to lze odpustit vzhledem k tomu, že byla slovenská kinematografie ještě v plenkách, ale to, co nejde odpustit je režie. Na snímku je vidět, že režisér byl zatím nezkušený, a proto si nedokázal pohlídat všechny složky tak, aby výsledný dojem dával smysl. Například scénář samostatně není špatný, ale pro tento snímek je velice rozvleklý a matoucí, což podstatně škodí. Snímek by mohl být mnohem lepší, kdyby zde fungovala také lépe práce střihačů. Takhle bohužel průměrný snímek. Tři hvězdičky. (23.02.2015)

Úsměvný příběh vymodelovaný dobou. Realitou je fakt, že zrnko pravdy na tom je, že i takový byl tehdy život. Co tady vyzdvihnout? Ján Kadár dokázal vytěžit na dobu vzniku socialistického realismu z tohoto prostředí jednoduchý oddechový film. Jen pro zajímavost, firmu Tatrasvit, kde se film natáčel, založil Tomáš Baťa a podnik stále dobře prosperuje. (29.08.2016)

Toto je velmi rozšafná budovatelská komedie. Katku už nebaví tahat krávy za cáky a smrdět hnojem. Taky představa, že ji vdají za nějakého slovenského ožrana jí dost děsí. Zblblá komunistickou propagandou uteče z domu a hurá do socialistické pančuchárně. Způsobuje všude rozruch a bezpečnost práce také dostává na prdel díky jejím dlouhým vlasům. Však končí jako zlepšovatelka a ještě se zamiluje. Vše je dlážděno jejím nesmírným úsilím a problémy. Kdybych nevěděl, co znamená jméno Kadár ve světové kinematografii, uvěřil bych, že je to skutečně slovenský agitační film. Spíš se přikláním k teorii, že Jan Kadár to točil jako frašku a u toho se usmíval, jak mu to ti komouši žerou i s navijákem. Dívky žijí v ženském domově v místnosti s mnoha postelemi. Místo masturbace a snění o mládencích však nespí a přemýšlí jak splnit plán... jedna scénka za všechny. (18.04.2013)

Oj, slovenská dedina zaostalá, bez priemyslu, neúderná ! Trebaže švárnemu dievčaťu pobaliť si škvarkov, opustiť otcovskú postať a ľaľa do textilnej fabriky pod Tatrami !! Veď ju tam aj plagátmi volajú !!! Pančušky ponavliekať na horúce tyče, po nociach trénovať na krajčírskej makete, zlepšováky vymýšľať. Súperiace partie úderníčok z pančuchárne a z pletiarne sa idú pretrhnúť aby prekročili plány. Bodré úsmevy, driečny majster plný lásky a zlomyseľný fiškus-úradník. Všetko je jasné a dané, stačí len pracovať s nadšením a vierou v maximálne prekročenie noriem a optimistická agitka na radostnú prácu v priemysle je hotová. (19.01.2006)