Tiché miesto

Tiché místo je především vynikající psychologické drama o ztrátě (někoho blízkého, vlastního hlasu) a nemožnosti dát průchod prožívané bolesti (která ale může být proměněna v sílu, na čemž je zčásti založeno finále). Postavy musí všechny emoce držet v sobě, což akorát prohlubuje trauma. Jejich zdroje a projevy radosti, které by jim ulevily, jsou výrazně omezené. Oddat se hře, na které je založená dnešní společnost (protože nechceme jenom konzumovat, ale zároveň se bavit), znamená riskovat život. V tomto ohledu jde o antitezi dystopie Ready Player One, která ukazuje společnost oddávající se již pouze a jenom hře. K první tragédii dochází kvůli hračce, k další málem dojde při hraní deskové hry (příznačně jde o Monopoly – slast z nakupování si postavy mohou dopřávat pouze touto cestou). Tančit můžou partneři jenom se sluchátky v uších, jinak je použití technologií, na nichž jsme dnes tak závislí, takřka vyloučené… Přestože ve filmu skoro není dialogů, zásluhou znamenitých herců, informací rozesetých v mizanscéně a toho, jak postavy v určitých situacích reagují, po celou dobu chápeme, co hrdinové prožívají a oč jim jde, v čemž spatřuji hlavní výlučnost snímku. Ukazuje, co se již mnozí režiséři během (necelých) sta let zvukové kinematografie odnaučili – jak psychologicky vrstevnatý příběh lze vyprávět beze slov. Díky zaměření na postavy nachází své opodstatnění pomalejší prostřední část, ženino rozhodnutí počít dalšího potomka (zaplnit prázdnotu) i některé lehce sentimentální momenty (které jsou ovšem rušivé pouze při aplikování čistě hororového čtení). Jako horor je Krasinského film stále znamenitě zrežírovaný a skoro nám nedá vydechnout, byť využívá poměrně známých triků a málokdy nabere odvahu být opravdu bez zvuku. Nejen svým obsahem, ale i stylem tak v zásadě potvrzuje, že američtí filmaři mají z máločeho takový strach jako z absolutního ticha. Tiché místo proto není tolik pozoruhodné prací s tichem, jako hladkým propojením základní podmínky pro přežití v daném fikčním světě (nevydávat žádné hlasitější zvuky) s tím, co postavy prožívají. Skutečnost, že film končí v tom nejlepším (aniž by vyvolával pocit, že něco zásadního nebylo vysvětleno), mne přiměla přidat k jasným čtyřem ještě pátou hvězdičku. 90% (24.04.2018)

Výborný námět. Nevadí ani, že není vysvětleno, jak k "tomu" došlo, nevadí ani pár logických nesrovnalostí, pustíme-li se do hnidopišského rozboru. Vadí jen, že pan Krasinski se několikrát uchýlil k lacinným lekačkám, které mi nejsou příjemné, protože se šíleně leknu, i když vím, že to přijde. :) Jinak je film fakt nápaditý, atmosféra pohlcující, emoce fungující a závěr úsměvně stylový. 8/10 (06.05.2018)

Aj som mal chuť k tomu napísať nejaký pseudo-vtipný komentár, no pri tom množstve príspevkov som si istý, že niekto to už dávno urobil za mňa. Takže sa týmto filmom radšej inšpirujem a svoje vyjadrenie ponechám len v lacnej CGI rovine. Ale podotknem, ako veľmi sa už teším na prequel, sequel, 3D remake a VR reboot tejto precítenej rodinnej inscenácie. (27.06.2018)

Abych se takhle moc bál o postavy se mě u hororu dlouho nestalo. Visel jsem jim po většinu filmu na rtech a trnul aby náhodou nevydaly ani hlásku nebo snad výkřik. Závěr přišel tak akorát a ode mě velká pochvala za částečnou originalitu snímku a ukázkové tempo. Přestože to hororové zase tolik nebylo, takové napínáky si určitě nechám velmi rád líbit. 75% (29.06.2018)

Nález: pohmožděniny, oděrky a škrábance na horní části těla, zejm. v oblasti předloktí, loketních kloubů a rukou. Diagnóza: noční kino s přítelkyní, promítaný film Tiché místo. EDIT: Ta hvězda dolů je čistě subjektivní deformace, indikace očekávání totiž směřovala spíše k putovnímu snímku namísto alieního Sám doma. Takže pokud to někdo odvážnej dočetl až sem, tak teď zhruba ví, co čekat, a snad si to užije víc! (07.05.2018)