Quills - Perom markíza de Sade

Vizuálně hezký, dějově však lehce sinusoidní film, ve kterém má zvrhlá duše od prvního okamžiku sympatizovala s hlavním vězněm. (Dílo Markýze de Sade jsem nečetla a o jeho skutečném životě také prakticky nic nevím, tudíž hodnotím jen postavu v podání Geoffreyho Rushe.) Jsem nemorální? Možná ano, možná ale prostě jen věřím tomu, že psaní fiktivních knih ještě nikomu nijak vážně neuškodilo a že činy, které nikomu neubližují, nemusí být odsouzeny jen proto, že nekorespondují s jednou starou, moralisty tolik oblíbenou, knihou. Zkrátka a dobře, ty čtyři hvězdy si Quills nezaslouží jen proto, že se dle mého názoru jedná o lehce nadprůměrný film; zaslouží si je i za příznivé ztvárnění myšlenek, se kterými se možná plně neztotožňuji, ale mé liberální duši toužící po svobodě názoru a vyznání udělaly radost. A nakonec si je zaslouží i za čtyři dokonalé herecké výkony v podání Rushe, Winslet, Phoenixe a Caina. (24.01.2011)

Skvělé, úžasně zábavné, žádné zbytečné psychologizování. Podle psychoanalytiků máme v životě jen dvě možnosti: stát se "homo perversio" (ve filmu též citováno) a "homo hystericus". Ten první "homo" se oddává ("nezřízeně") svým tužbám ("perverzím"), přitom však strádá nepokojem, ostrakizací, někdy i psychosomatickým tlakem. Ten druhý se jich (často ostentativně) vzdává a žije běžným všedním životem, plní si své povinnosti a dbá na svá práva, přičemž se jeho tužby propadají do hysterických fantasmat, která mohou v určitých situacích explodovat do nějakého druhu psychotického náslilí. Většina lidí se vklíňuje někam do mezer a pak zjišťuje, že ani kompromisy nikam nevedou (k Lacanově jouissance). Pozn: 1. Za homo perversio se označuje i Slavoj Žižek, nejspíš z obav, aby ho nikdo nepokládal za homo hysterika. 2. Kdyby nebylo markýze de Sade, musel by jím být někdo z nás! 3. (B)lázeňské divadlo a kapela, dialog Markýzy a Collarda, stejně tak jako Markýze a Coulmiera - vskutku akční film. 3. Sadova (nikoli sadistická) perveze = tajné společenství ve dvou. 4. Jdu na zahradu, "aby se mi rytí také vyplatilo"... Ještě něco jako shrnutí (Jean Boudrillard: O svádění, str. 151): "Perverzní osoba se ve svádění mýlí, neboť se ho snaží kodifikovat, zavádět pravidla, uzavírat pakty, a tím ničí jeho základní pravidlo, pravidlo tajnosti, které nesmí být nikdy vysloveno." (06.06.2017)

Nemuzu jinak - ja uz od zacatku tusila, ze mi tu celou dobu unikalo mistrovsky dilo (a vzhledem k hodnoceni koukam i nedoceneny). Co tu budu basnit o hercich, to uz vystihli vsichni ostatni, kazdopadne musim rict, ze pokud bych se pozapomnela s knezem, muj mily sympatak Jeremy Irons z Misie by utrel... :) (31.01.2008)

Kdysi dávno se mi podařilo přečíst vrcholné dílo markýze de Sade bez toho, abych se pozvracel. Film o životě a díle, které bylo extrémním vyústěním osvícenství, musel logicky vzbudit mou zvědavost. O tom, jaký byl de Sade jako člověk, už lze těžko podat věrohodné svědectví, ale v podání Geoffreyho Rushe jde o vcelku zábavného glosátora a notorického škodiče. Film mě tedy dokázal pobavit a při scéně předávání Sadovy poslední povídky po kouscích jsem se upřímně smál. (1 043.) (01.03.2015)

Skvěle zvládnutá filmařina, která si drží hodně dobré tempo a když nepočítám konec tak ani jednou neupadne do trapnosti či kýčovitosti. Atmosféra blázince a zvrácenosti je hodně dobře vystihnutá a podporují ji opravu BRILANTNÍ herecké výkony všech zůčastněných. Připočtěte hodící se hudbu a máte fajn zážitek. Ovšem nedoporučuju se na film koukat s malejma dětma. (26.05.2006)