Tiene v raji

filmy z ranné éry Kaurismäkiho mi přijdou hrozně syrové a jeho typický absurdní humor je teprve plenkách. I když věřím, že pro někoho je skvělé, jak jsou role zahrány apaticky a bez emocí - tak mně to u této "romance" vůbec nesedlo. Dávám jen slabé 3 hvězdičky a těším se spíš už jen na jeho filmy z devadesátých let. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (13.08.2013)

Těžko tento film k něčemu jinému přirovnat - je v tom šeď, šeď, porážka, šeď, ztuhlost, křeč, samota, odevzdanost a malá špetka romantiky, která v tom všem vyčnívá jako klenot. Je to snad tím kontrastem, ale člověk nakonec snad začne i věřit na lásku. Bravo. PS: a komedie to rozhodně není.. 9/10 (12.01.2007)

Lovestory z dvorku na popelnice. Nejlepší na Stínech v ráji je Kaurismäkiho kontinuální ironizování náležitostí žánru a absolutní rezignace na silné emoce. Jak Outinenová, tak Pellonpää mluví především očima. Humor je tu něco absolutně nenuceného, co se vlastně dá snadno přehlédnout, protože to vyplývá se souhry mnoha složek. V tom je Kaurismäki jedinečně rafinovaný - i když pracuje s jednoduchými prostředky, právě jejich souzvuk (a konfrontace s očekáváními) dá dohromady okouzlující směsici nadsázky, naivity, lakonického mračení, sociální kritiky a šestákové romantiky. Pozoruhodné je i to, jak sevřeně, "male" a útulně tenhle dvoreček působí, i když si pohrává se zcela archetypálními příběhy o nenaplněné lásce a útěku před existenční šedí. Láska prostě kvete všude, i v kontejneru. Kaurismäki objevil její vůni uprostřed zápachu hnijících odpadků. (03.10.2011)

Stíny v ráji by se daly charakterizovat jako "proletářská romance" - kdyby to ovšem byla pravda. Rozhodně nejde o film o opětované lásce a označit snímek za romanci znamená buď nechápat pravidla žánru, nebo to, co se mezi ústřední dvojicí odehrává. Mám pocit, že ani sám režisér neměl jasno v tom, jaké hrdiny stvořil a kam jejich vztah směřuje. Nikander je trouba, ve vztazích nezkušený a nemotorný. Kaurismäki podobný typ později dotáhl do absurdity se Stínech soumraku. Ilona má ke vztahům velmi praktický přístup a v žádné fázi jejího "stýkání" s Nikanderem se nedostala do stavu zamilovanosti. Na začátku stála touha si užít, později pragmatický příklon k tomu, kdo jí mohl a chtěl nabídnout víc. Milenec ze střední třídy by společenský status Ilony narozdíl od bezelstného manipulovatelného Nikandera nezměnil. Závěrečnou scénu proto nelze vnímat jako tradiční happyend, minimálně pro Nikandera určitě ne. Kaurismäki se vždycky vyznačoval úspornými dialogy. Buď mu nešly, nebo je nedoceňoval. Tady dialogový minimalismus spojený s "naivním" herectvím, které režisér od svých herců tradičně vyžaduje, vede až k tomu, že postavy vystupují tak trochu retardovaně nebo aspoň dočasně "mimo". I ty nekonečné ohníčky cigaret (kouří takřka všichni a takřka všude, podobně jako v raných Fassbinderových filmech) dnes působí podivně nepřirozeně. Snímek řadím k těm Kaurismäkiho pracem, které mě nenadchly, ale ani neznechutily, a 55 % celkového dojmu považuji za adekvátní nadílku. (23.01.2021)

Taxom sa rozhodol napozerat filmy aj od Aki Kaurismakiho, a volba padla na film Varjoja Paratiisissa, po nasom Stiny v Raji. Kulisy su len priemerne, ale potesili exteriery finskych Helsink. Kaurismaki nevsadza na emocie alebo na strhujucu dejovu liniu, ne, ne. Jeho filmy idu dost do artu a hlavne su o pocitoch, bez vyraznejsich emocii, ale zato s vycibrenou reziou a slusnymi dialogmi. Zivot je tuna obycajny a film je podla mna dost aj akasi Kaurismakiho apoteoza robotnickej triedy beznych pracujucich Finov. Co som tym myslel ? No hlavne to, ze nezobrazuje vyssie vrstvy spolocnosti a sefov, manazerov ap. ale obycajneho smetiara, ktory jazdi na nakladaku a zamyluje sa do predavacky v obchode. Kaurismakiho zaujima hlavne komplikovanost kazdodenneho zivota a to, ze ziadny clovek nie je ostrov sam pre seba - ci chce alebo nie, vstupuje do interakcie s ostatnymi ludmi a taxa vlastne socializuje. 80 % (08.06.2016)