V prístave

Společně s Tramvají do stanice touha jde o nejslavnější filmový počin Elia Kazana. Podle mnohých o vůbec nejlepší. Velmi jednoduchý příběh na motivy novinových článků Malcoma Johnsona (Pulitzerova cena), jenž především spoléhá na herecké výkony, si odnesl v tu dobu nevídaných 8 Oscarů. Nebývale ostrá kritika sociálních poměrů Ameriky 50. let byla přijata překvapivě kladně publikem i kritikou. Ačkoli o realističnosti bychom mohli silně polemizovat. Snímek zcela nepokrytě kastuje společnost a jednotlivé postavy na dobré a špatné tj. bohaté mafiánské dokaře a chudé dělníky. Amorální mafiánské praktiky, které vykořisťují obyvatele přístavního města, kontra jejich oběti. Charakterový přerod, který prodělá bývalý boxer Terry Malloney (Brando), je hlavním tématem filmu. Je příznačné, že v tomto mu pomáhají dva ze základních duchovních statků: Víra, zde zosobněná farářem Barrym a láska, zde zastoupená progresí vztahu s Edie Doyle (Eva Marie Saint). Jde o jasné poselství, které říká, že nikdy není pozdě, postavit se na správnou stranu a bojovat za pravdu, o poselství, jež staví cenu lidského života nad vše ostatní. Jde o jeden ze seznamu 15ti filmů s největším morálním přínosem, zveřejněných Vatikánem. 80% (03.04.2012)

Několik poznámek ke způsobu, jakým je celá tahle podívaná odvyprávěná. 1, Přístav je ze své podstaty otevřené místo, z něhož se dá kdykoliv utéct, přesto jako by nebylo kam. Jako by byl spíše vězením. Tohle film vyjadřuje skrze mimetický popis děje, tedy skrze maximum informací (tzv. nepotřebné detaily přístaviště), které vytvářejí dojem, že se vypravěč drží reality. 2, Celý film vystavuje kolem ústřední postavy Marlona Branda tři úrovně vyprávění. (i) Hlavní linie spočívá v zavraždění jednoho z mužů. Tato linie ovšem nemá jakýkoliv vliv na děj, pouze ho iniciuje. (ii) Tématická vyprávění (různé vložky a analogie) zastupují dělníci coby nosiči tezí, jejich nářky a trudné živobytí. (iii) Vyprávění bez přímé vazby představuje přístav samotný. Pouhá oblast veškerého dění, distancovaná od obyvatel, a zároveň jako by vyprávějící svou vlastní historii skrz tyto obyvatele. 3, Postavy filmu se zdají živé v tom smyslu, že jejich stanoviska neovlivňuje režisér ani scénárista. To je ovšem problém. V několika momentech se nedostává filmu nových impulzů a bylo by tedy vhodné, kdyby buďto vypravěč nějakou osobu dočasně zastoupil a pohnul s dějem, anebo by základní schéma zůstalo, ale rám obrazu by se zahustil více informacemi (falešnými i dějovými). 4, Vypravěč nezřídkakdy dění pouze pozoruje a nechává na postavách, jak si vyřeší svoje spory. Především v milostném vztahu Brando – blondýna zcela absentuje a zanechává dvojici v intimitě. A pak zasáhne, zničehonic vyostří situaci. A pak zas jen pozoruje. Nikoliv tedy že by neustále drobnými posuny hýbal s dějem. Problém je, že při flirtování dvojice vzniká ohromná propast mezi postavami a divákem, kteří nemůžou být ve vztahu jakkoliv zainteresováni. ____ Jestliže marxismus hlásal základnu (vzbouření dělníků...) a nadstavbu (...zasazené do fiktivního příběhu), film se nám pochopitelně snaží namluvit opak. Snaží se nám namluvit, že nebyl natáčen dle schématu, nýbrž životně a svěže. Přirozeně tomu tak není. Proto nemusí vypravěč tak často vstupovat do postav a korigovat děj. Protože vše ovládá ideologie a autor, jakýsi strůjce obrazů a loutkář v pozadí, stojící nad samotným vypravěčem. (14.10.2008)

V přístavu je můj třetí film od Elii Kazana a bůhví kolikátý film s Marlonem Brandem. V podstatě nezklamal ani jeden z nich, ale přece jenom jsem při pohledu na ty oscarové žně čekala mnohem více. Kdo ví, kdy bych se k tomuto filmu dostala, kdyby nebyl v imdb top 250. Takhle jsem jej zhlédla trochu dříve. Jenže je to vůbec taková výhra? Nevím. Snímek je to docela klasický, nijak nevybočuje ze schématu tehdejších děl. Abyste mě špatně nechápali, Kazan odvedl dobrou práci, ale neprojevil tolik invence. Brando byl vynikající, ale když už ho člověk trochu zná, ví, co asi může čekat, proto ho ani nadstandard nepřekvapí. V přístavu je pěkný film, ale asi nebudu mít potřebu ho někdy vidět znovu. (08.04.2012)

Měl jsem za to, že V přístavu je drama jednoho muže, který "mohl někým být". Ale rozhodně mě nenapadlo, že se závěr filmu promění v naivní levicovou báchorku o těch hodných dole, a těch zlých nahoře. Ono to vůbec celé působí dojmem, jako kdyby si Kazan zpytoval svědomí za tu slavnou bonzáckou aféru. Zde je výpověď Terryho Malloye brána jako statečný čin, díky kterému padne prohnilá, zkorumpovaná garnitura ovládající odbory a utlačovaní dělníci budou zase moci volně dýchat. Neříkám, že je to špatně, paralela s Kazanem samotným tomu ale dodává jiný rozměr. Nicméně po formální stránce film nepůsobí ani trochu zastarale, možná jenom ta burácivá Bernsteinova hudba mohla být o něco civilnější. A Brando, nejlepší herec své generace, podává další ze svých jedinečných výkonů, v Tramvaji do stanice Touha byl ale ještě o něco lepší. Oscara za hlavní herecký výkon měl dostat právě tehdy. (24.08.2010)

Když byl ten film novej, tak musel asi působit mmnohem lepším dojmem, než dnes. Dnes už ničím nepřekvapí. Víte, jak to dopadne i ten meziděj. Takže zub času na tom zanechal šrám v podobě nudy a předvídatelnosti. Marlon Brando jako mladičká mlátička je to jediný, co mě na tom zaujalo. A taky ti holubi (ne z nosa). Jinak průměr. (18.05.2008)