The Suicide Squad: Samovražedná misia

Ok, žeru i s navijákem. Každá sekunda naprosto napráskaná, ať už se jedná o na komiksárny až neotřele vynalézavou brutalitu, (mně) absolutně do noty se trefující infantilní humor (matka, lol), chytrý scénáristický vychytávky, režisérská a herecká uvolněnost a (a to především) filmařsky naprosto strhující pasáže (Harley a kytičková chodba, Nananue a "akvárko", souboj v přílbě...). Neodolatelně zábavná šílenost, oproti který se Gunnovo GotG zdaj jako štěňátko. (22.08.2021)

Pro svět přitroublých dyslektických mongololidí, a nejen pro ten, je rozhodně více než dobře, že se Jakuba Zbraňň těm zkurveným neomarxistickým pamrdům nepovedlo kancelačně zkulturnit za jeho sto let staré tvítrové vtípky o píchání dětí. On totiž, snad jako jediný, dokáže z těch sterilních, vážně se beroucích, furtdokolových, anemických, debily kýčovitě či propagandisticky mentorujících, pouťově filosofických a plytkých leporel, kde se všechny ty „supravodiče“ chovají a vypadají, jako by se právě vrátili z gájprajdu s opruzeninami konečníků ze zařezaných tang, udělat hravou, vtipnou, neotřelou, uvolněnou a šarmantní plnokrevnou heterozábavu, plnou geniální fantazie a až po pastelové elasťáky napěchovanou originálními scénáristickými i režijními vyfikundacemi. A to by se v dnešním světě, v němž humory v agónií chcípají na pandemenci a kde se korektní upjatost snoubí s masovou debilitou a vychcaností zamindrákovaných pozornostních kurev, mělo vyvažovat minimálně culíkatými paťačkami s právě vypadnuvšími horními jedničkami. Anebo jednoznačnou plnou palbou. P.S.: Cvrlikači se vyhýbám důsledněji než jehovista transfúzi, proto pro usnadnění práce svým budoucím kancelačním kulturistům, až jednou uzavřu smlouvu s fašistickým Dyznym, uvádím svůj nejoblíbenější patologicky závadný cvrlík zde: Co odpovědět lékárnici, která, když jdete kupovat antikoncepci pro svou jedenáctiletou dceru, vyděšeně spráskne ruce a povídá: „Proboha, pane, vaše dcera je již v tomto věku sexuálně aktivní???!!!“? - „Ale piču aktivní, leží jak prkno, celá matka.“ (07.08.2021)

Člověk slyší, že James Gunn natočil Suicide Squad, nějak si ji představí, pak jde do kina a zjistí, že ten film je naprosto přesně takový, jak si ho představoval. Určitě to musí být pro někoho velmi konejšivý a uklidňující pocit - že nějaký kus světa nám dá přesně to, co jsme čekali, nehrozí v něm žádné riziko překvapení a člověk není nikdy zasažen něčím, co by ho nějak přesahovalo a čemu by nestačil. Já mám rád, když jsou filmy nějak zajímavé - to je samozřejmě problém. (07.08.2021)

Rozmetat divácké očekávání v prvním aktu je vždycky fajn (viz loňský Lov), ale ruku v ruce s tím jde jasně nastavený směr, kdy divák už nemůže věřit nikomu a ničemu. A protože Gunn nechce vyprávět, ale jen podvratně přetvářet, stane se z filmu postupem času trochu nuda (ve smyslu "jakmile tu má někdo proslov, je úplně jasné, co bude za 'překvapivý' moment následovat"), v níž nový Sebevražedný oddíl většinu postav úmyslně nemůže mít rád, když mu slouží jen pro izolované fórky. A to je škoda. Vesměs film ale šlape dobře. Gunn si umí pohlídat tempo a čas od času nabídne opravdu skvělý moment. Jen bych to s tím nadšením extra nepřeháněl. Rozhodně je to lepší než minule v profilaci samotné podstaty skupiny i celkovém tempu, ale příběh tu znovu neexistuje a emocionální momenty jsou často hrozně nezmotivované (viz "dojemné" sdílení citů v autobuse). Kdy to ale pro mě osobně nejvíc spadlo, to je finální třetina. Uznávám, že to není klasický generický digi bordel, ale furt se to vlastně extra nevymyká klasice, navíc s typickým neduhem superhrdinských filmů, kdy se ukáže, že je jedna postava tak silná, až vlastně mohla celou zápletku vyřešit hned v úvodu. Nemluvě o tom, jak je nakonec zbytečný Bloodsport (přičemž mohlo jít rovnou o Deadshota, protože se opravdu přepsalo jen jméno). Paradoxně je tak pro mě druhý Sebevražedný oddíl nakonec pocitově někde na úrovni "jedničky", přičemž tentokrát to na mě působilo jako slepenec cool kraťasů, kam se režisérovi povedlo ukecat partu hvězdných kamarádů, přičemž kvalita jednotlivých fórků je značně proměnlivá (ale možná je to ono pověstné "už jsem starej na tyhle srandy"). King Shark je ale výhra, o tom žádná. Takového kamaráda by chtěl každý. (11.08.2021)

Nový Suicide Squad (všichni ho označují za dvojku, i když sequelem tak docela není) si hraje s očekáváním, a to až do té míry, že dost zamrzí, jak rychle ve filmu postavy umírají. Hraje se tu s klišé a různými postupy, například je tu obrácený klasický otcovský vztah s dcerou (falešnou i reálnou) a dělá se z toho sranda. Akce v Suicide Squad je opravdu hodně a místy je opravdu brutální. Super. Příběh rozhodně není špatný, ale je vidět, že ten jde často do pozadí a někdy slouží jen jako podpora stylových scén. Velkolepé finále mě potom docela zaskočilo a nakonec i dost líbilo. Je správně monumentální, víc než u kdovíjaké jiné superhrdinské záležitosti. James Gunn dost dobře trefil vyznění Suicide Squad z komiksu s důrazem na jejich starší sešity. I když je ale jeho Suicide Squad často drsnější a nešetří černým humorem, je v konečném důsledku zároveň o dost pozitivnější - je podobně optimistický jako třeba Strážci galaxie. Postavy jsou dost dobré, i když je jich tolik, že nedostanou mnoho prostoru. I tak je ale mezi nimi ve filmu mnoho dobré a zábavné interakce. Upřímně řečeno jsem čekal od těchto Suicide Squad ještě o něco víc, myslel jsem si, že to bude v podstatě film roku. Určitě se na film podívám znova, každopádně v tuto chvíli je to pro mě opravdu dobrá a slušně nápaditá komiksová řežba. (8/10) (14.09.2021)