The Florida Project

Je fakt, že exteriéry těch floridských hotelů jsou tak neskutečné, že jsem si musel chvíli zvykat. Ani se nedivím, že Sean Baker zasadil svůj příběh právě sem. Nelehký život společenské spodiny je tu podáván z perspektivy šestileté Moonee, díky čemuž to vůbec nepůsobí depresivně. Vždyť pro ni svět takovýhle byl nejspíš vždycky, tak proč se tím trápit, když je léto, prázdniny a tolik možností tropit s kamarády rošťárny. Klobouk dolů před práci s neherečkami (a neherci), a tím nemyslím jen představitele dětí. Willem Dafoe využil možnost si zase jednou zahrát kladnou postavu a tenhle malý nezávislý filmeček trochu zviditelnit. Jeden z mála filmů, který vlastně nemá žádný pořádný děj, ale přesto ho chci vidět znovu. (18.04.2018)

Silný nezávislý film, o odvrácené straně Ameriky, kde lidé žijí v chudobě, beznaději s minimální šancí na změnu k lepšímu. Režisér zde ukazuje trochu jinou tvář, než jak je divák normálně zvyklý. Je celkem paradox, že je tento snímek zasazený do pastelového prostředí nedalekého floridského Disneylandu, kde ve stínu obřího mamonu, téměř utopicky žijí lidé kteří tolik štěstí neměly. Vizuálne působí snímek jako dokument, který se veze na vlně podobně laděných filmů typu American Honey, kde je stejně přirozená interakce neherců s herci. Neherečky Bria Vinaite a Brooklynn Prince, v rolích nezodpovědné mladé matky a její povedené dcerky, hrály více než skvěle a Willem Dafoe si střihl nesmírně sympatickou roli. The Florida Project je silný nezávislý snímek, který dokáže dojmout a nenechá diváka chladným. 83 % (14.04.2018)

Šestiletá Brooklynn Prince ve vaně věčně poslouchající nadávajícího rapera to bylo nejhustější. Nedaleko floridského Disneylandu stojí pestrobarevné motely z jiných časů, dnes levné ubytovny. Pohádkový ráj je takřka za rohem, a přece nekonečně vzdálený, jako v oscarovém filmu Moonlight hrdina vyrůstající na periferii Miami dlouho neviděl moře. Tady, v poněkud lepším Chanově, kde v betonové džungli zašlé slávy děti soutěží, které dál doplivne, se odehrává The Florida Project, jenž přichází do našich kin. Největší zásluhou režiséra Seana Bakera zůstává, že zde našel neherce, kteří obrazu přežívání na pavlačích poskytují pocit dokumentární věrnosti. Že dal dohromady malé roztomilé raubíře a v jejich čele právě přirozenou Brooklynn Prince, hubatou, drzou, odzbrojující velitelku party, která své dětství vnímá jako jedno velké zábavné dobrodružství – včetně žebrání o drobné na zmrzlinu. Člověk má o ně věčně strach, třebaže by je občas přehnul přes koleno – a ještě spíše jejich matky chovající se neméně nezrale, které si potřebují hlavně „zahulit a zap..at“. Otců se nedostává, takže správci objektu, jehož hraje skvělý Willem Dafoe, není co závidět: musí udržovat jakýs takýs řád, opravovat zařízení, vymáhat dlužný nájem a současně střežit jak děti, tak vetřelce, kteří je ohrožují. V líné pustině letní bezstarostnosti mezi křiklavými fasádami v růžové, fialové a oranžové se hodí každé vzrušení, od polonahé stařenky po zbloudilé turisty. Když na pět minut vypadne proud, lidé hned chtějí slevu, a když dojdou peníze, podvodná sociální matka vláčí potomky s sebou na pouliční prodej asijských padělků. Nálada snímku je však silnější než reportážní stereotyp každodennosti, který sebesladším dětem dává jen pramálo šancí na lepší budoucnost. Nebýt vtipné i dojemné souhry Dafoa s jeho malými svěřenci, The Florida Projekt by skončil jako okatá socijální agitka. (18.04.2020)

Americké nezávislé sociální drama jako sonda do života floridských white trash... Už dlouho jsem neměl chuť někoho tak profackovat! Musím předeslat, že tenhle žánr s oblibou vyhledávám a obvykle empaticky souzním s hlavními hrdiny postiženými sociálním vyloučením či existenčními problémy, ovšem v případě této ústřední dvojice - potetované socky a její rozmazlené dcerky a toho neustálého ječení a nadávek - jsem v sobě nenašel ani zrnko soucitu a souznění, obě mě neuvěřitelně iritovaly. Výslednému vyznění nepomohl ani zvolený scénaristický bezdějový koncept, který by se dal bonmotem pojmenovat názvem staršího českého seriálu - Byl jednou jeden dům. Objektivně vzato je asi tento nezávislý snímek blízek realitě a sociální dno státu Florida zobrazuje věrně, divácky to ovšem bylo k nevydržení. A nezachránily to ani zjevné řemeslné a umělecké kvality díla - skvělé herecké výkony, přesná režie či estetika amerického nezávislého filmu...tohle bylo utrpení... (18.02.2018)

Dlouho jsem dokázal přehlížet naprostou bezdějovost a soustředil jsem se na herce. Konkrétně pak na Brooklynn Prince, která podává bez přehánění ten nejlepší dětský herecký výkon, jaký jsem kdy viděl. Jenže po čase je těch hlučných dětí, hlučných dospělých, hlučných hádek a vyřvávaných vulgarit moc a většinu druhé poloviny jsem nenápadně trpěl. Motelový komplex navíc skoro neopustíme a divák tak tuší, že bude muset jen a pouze čekat, zda vše povede k malým radostem a větším starostem. Záchranou scénáře je postava Bobbyho, na kterém je i díky překvapivě civilnímu Dafoemu vidět, že svým nájemníkům chce pomoct, ale tuší, že u některých jde jen o házení hrachu na stěnu. Zásadním mínusem je u mě ale fakt, že jsem se většinu času nemohl zbavit myšlenek nad tím, co čeká Moonee v pokročilém věku a jak může při zázemí v podobném prostředí a u podobné mámy dopadnout. I srdce ze zlata se totiž může zkazit a i přes snahu o pozitivní chvilky mi je právě z těchto myšlenek téměř mizerně. Třetí hvězda čistě za Brooklynn, ze které se při troše štěstí může vyklubat pravý poklad. (16.01.2018)