Hastrman

Hastrman na mňa pôsobil epizodicky. A nielen kvôli deleniu na kapitoly. Prišlo mi, že každá zaujímavá situácia skončila skôr než by sa v nej režisér trochu autorsky odviazal. Čo je moja najväčšia výhrada. A najväčšie plus bude kadencia týchto zaujímavých scén a motívov. Našlo sa ich dosť, či už v zmysle záhady, vzrušenia alebo priamo strašenia. Knihu som nečítal, ale Havelka akoby sa na nej bál pokrčiť jedinú stranu. (25.11.2020)

Zmatená, tónově nevyvážená a toporná adaptace, kterou nad hladinou drží především výtvarná kamera. Urbanův lyrický styl ale Havelka nedokázal vůbec přeložit do filmové řeči, Hastrman je dílem prkenně divadelní, dílem upoceně televizní. Navíc absolutně postrádá tempo a knižní kapitoly ještě podporují dojem, že tenhle film polyká andělíčky a marně kope nohama. Kniha je výstřední, černohumornou, groteskní i hororovou meditací nad vztahem člověka a krajiny, hrou se šelmou v nás. Film je takové hodně prosušené žabí embryo, které se zmůže jen na úsměvně doslovné citace Kaspara Davida Friedricha a vyhrocené scény, které si koledují o umístění do hrníčku s popiskem GUILTY PLEASURE. (19.04.2018)

Havelkův film postrádá silnější konflikt, postupně gradující drama (kamenování v závěru přichází znenadání) a větší tajemství (identita osoby pobíhající lesem a obsah dřevěné skříně moc zvědavosti nepodněcují). Kvůli tomu ztrácí na síle také ústřední vztah. Milenci nejsou okolnostmi nuceni, aby jeden o druhého bojovali a hájili své city a taky není zřejmé, co – kromě jakési animální přitažlivosti a čtenářské vášně – je k sobě vábí. On a ona jsou natolik odlišní, že mezi nimi chybí jakákoliv chemie a vše pouze předvídatelně směřuje k odhalení pravé identity jedné z postav. Je toho zkrátka málo, co diváka zaměstnává. Subjektivní stopáž hodně přes dvě hodiny. ___ Jistý rytmus vyprávění, které místy úplně stagnuje, dodává akorát knižní a poněkud mechanicky působící dělení do kapitol podle tradic spjatých s danou roční dobou (postupně stále více iritující je také uvozování každé kapitoly písní a kamerou letící nad rybníkem – což je bohužel Havelkův oblíbený a proto velmi nadužívaný stylistický prostředek). Stejně knižně působí vesměs zbytný voice over. Přitom by scénář stačilo dramaturgicky pročistit, zamyslet se nad tím, k čemu daná scéna ve vyprávění slouží, kdo je vypravěčem (a uzpůsobit tomu fokalizaci) a dopilovat logiku návaznosti sekvencí (i záběrů, protože občas jsou patrné chyby v kontinuitě).___Kombinace vzletného romantismu, projevujícího se vedle hudby kompozicemi à la Der Wanderer über dem Nebelmeer a patetickými dialogy, a lehké nadsázky, přítomné zejména v šibalství některých postav, moc nevyšla. Film působí rozháraně, trpí podobnou krizí identity jako protagonista. Některé humorné momenty jsou pak úplně mimo celkový tón filmu (zmínka o „blinkání vody“, předstíraná autoerotika). Nejlépe pro mne Hastrman fungoval jako baladicko-hororová kronika života na českém venkově ve třicátých letech 19. století, výrazně zohledňující pohanské zvyky a lidové umění (písně, divadlo). Dost filmu pomáhají herci (zejména ve vedlejších rolích, ale Simona Zmrzlá taky dokáže potěšit, když dá průchod Katynčině divokosti a živočišnosti), kamera a pěkná hudba. ___Kdybych znal předlohu, kterou mám stále chuť si přečíst (už kvůli oné druhé rovině odehrávající se v současnosti, která je ve filmu odbyta bizarně enigmatickým epilogem), možná budu kritičtější. Takhle jsem docela smířlivý, protože mě Hastrman oproti mnoha jiným českým filmům svým obsahem ani řemeslným zpracováním neurážel, nezáměrně směšný mi přišel jen párkrát (stromový sex à la Antikrist) a některé scény, převážně spjaté s oněmi pohanskými rituály, byly vcelku působivé. 55% (19.04.2018)

Na filmový režisérský debut herce a divadelního režiséra Ondry Havelky jsem byl moc zvědavý, protože minulý rok byl na tuzemské filmy tak špatný, že každý orginálější námět vítám jak ban na twitteru pro D. Trumpa. Hned na úvod chci předeslat, že románovou předlohu jsem nečetl a v tomto případě nevím zda je to plus nebo minus, protože.... . Od začátku jsem se nesoustředil toliko na děj, jeho dramatičnost a gradaci, ale na hlavní postavu hastrmana a jak se ukázalo v následné diskuzi po filmu s jednou milou bytostí, udělal jsem dobře. Karel Dobrý dělá ve filmu čest svému příjmení, které můžu s přehledem aplikovat i na jeho herecký výkon. Z postavy Hastrmana jsem cítil velký smutek, touhu po štěstí, po lásce, které mu udělem osudu nejsou dopřávány. No a kolem toho se mně natočil celý příběh. O nějaký ten řádek výš jsem zmínil "PROTOŽE" a k tomu se chci vrátit neb je to klíčová výtka k filmu, musím se přiznat, že jsem občas chování ostatních postav příliš nechápal u Katynky jsem si to ještě omlouval tím, že je to žena a ženy nechápu už od mého pobytu v porodnici a zřejmě to s tím nepochopením žen dotáhnu až do mého pobytu na Olšanech, ale proč se třeba pan farář zachoval v scéně vvrhání kamenem jak se zachoval to jsem vážně nepobral. Z filmu mně to prostě jasný nebylo. Oceňuji sázku na neokoukané tváře v hlavních rolí i když v případě Karla Dobrého je to sporné, ale jeho ostré rysy v obličeji mu chudákovi po většinou přisoudili role různých fašounů a hlavní role hastrmana je určitě super výběr. V případě Simonky Zmrzlý (výborná závěrečná scéna:-) ) se určitě jedná o krásnou ženu, ale z herecký stránky si nejsem zcela jist touto volbou. Ze záverečných titlků jsem vyčetl, že Simona sama zpívala, v tom případě mně pěvecký projev přišel lepší než herecký. Necítil jsem z postavy Katynky ani smutek, ani vášeň, ani lásku, tak jak bych potřeboval a ve společných scénách z Hastrmanem to výrazně ubralo na vzájemné chemii. Z vedlejšáku je best můj miláček Jirka Lábus u Lábusa už mám rád i jeho jméno a kdyby pořád nosil otáčecí modrý prsten, klaněl by se mu u Sauron. Kdo má rád kostýmní filmy pošmákne si, tenhle obor je ve flmu zvládnut na Lva, kamera Marka Diviše rovněž výtečná práce a nevtíravě vtipný dialogy jsou svěží (dialog hastrmana s farářem o knihách je za pět hvězd). Je to balanc na hraně 3-4*, ale za ty sexy zelené boty Ondry Havelky na projekci se nakonec přikloním ke čtyřce. (19.04.2018)

Kráska a zvíře z českých rybníků a potůčků aneb Zase ta žena. Stvoření, které nedá spát nesmrtelnému, ani služebníku božímu. Žel, na tomto romantickém souboji se sebou samým a svými tělesnými touhami, stojí celý příběh, jakási hlubší podstata či detaily života naší oblíbené, zelené pohádkové bytosti, jež má v Čechách určitě své postavení, zůstává divákovi skryta. Film je lehce monotónní, střídání přeletů nad vodou a polopohanských tradic s pěknými písněmi, krásným způsobem oslavující život i vztah k přírodě, vše prokládané silnou touhou, jak vlastně na tu rychtářovu dceru. Podivný černý humor mne také trochu zaskočil. V závěru se vše z přehnané poetiky probudí, nabízí to, co mohlo ve filmu přijít mnohem dříve a pokračovat na podobné vlně, takto mi v příběhu zůstalo dokonce i několik zcela zbytečných postav. Nicméně v rámci současné tuzemské tvorby se jedná o velmi povedený historický film, drsně navazující na současnost, což si vychutnají zejména občané Mostecka a s docela silným nádechem české venkovské kultury a nejen rybníkářských tradic. Je velmi lehké tento povedený debut shodit, ale osobně k tomu nevidím žádný důvod, jsem skromně spokojen a rád, že se něco takového u nás točí. [Kino Citadela - Litvínov] (06.05.2018)