Kursk

S ponorkami je to vždycky u mě složité ale tady asi největší roli hraje příběh, délka akorát herci v pohodě ale přesto takový dramatický trochu akční napínavý moment jsem postrádal hodně. Čekal jsem celkem hodně a dlouho jsem čekal na tu jiskru ale nic, přesto hodně slušně dobře natočeno a nezamrzí a celkem potěší ale jednou stačilo. (12.06.2019)

Posledních deset minut sem regulérně prořval. To je hrůza, o co víc na člověka dolehne filmová retrospektiva něčeho, co si jako dítě moc dobře pamatuje z televizních zpráv. Byly to tenkrát silné prazdniny u babičky v Ostravě, sledovat každý večer ty nepovzbudivé novinky... Nesmyslná byrokracie takto připravila o život otce desítek dětí. (23.04.2019)

Stát se tohle americkým soudruhům, třeba s ponorkou Malývelkýroh, do pěti minut je na místě 20 letadlových lodí a 100 vytuněných záchranných sci-fi batyskafů plných odhodlaných altruistů, ochotných zemřít při spasení byť jediného krajanského otylého námořníka, ať už si to přeje, nebo ne. Ovšem ještě než všichni dorazí, vrhne se nějaký Bič Pjůkenen jen v trenkách a s červeným homoplovákem předpisovou šipkou do mínus dvoustupňových vln Beaufortova moře, zanoří se do sta metů, na jeden nádech vytahá celou posádku i s domácími mazlíčky a jako bonus zneškodní jaderný reaktor hrozící výbuchem a globální katastrofou. A pak o tom Špilberk natočí ještě více informačně pokřivený ultrapatetický velkofilm „podle skutečné události“ - Házlhofův seznam s Dvejnem Dz Kráčejícímsteroidem v hlavní roli. To soudruzi z Putinova politbyra jsou jinačí kabrňáci. Vláďa přece nebude kvůli pár zanedbatelným lidským zdrojům, najatých na murmanském pracáku těsně před ponorem narychlo svařené kupy šrotu z místní sběrny a perfektně za 10 minut proškolených rekvalifikační příručkou „Ponorkářem snadno a rychle“, přerušovat dovču, čili k záchranné operaci bohatě postačí prorezlý Nautilus z roku 1871, řízený senilním stoletým kapitánem Nemem. A kdyby to náhodou dědek nedal, tak „Jebať, nas mnogo!“. No, dopadlo to, jak to dopadlo, ovšem patetizace a demagogizace všech těch „kdovíjaktobylo“ momentů, jichž je v tomto případě nadpoloviční většina, se nechtěl ujmout ani Sojuzmultfilm ani Holý úd, protože by jim mohla vychladnout válka, a tak se toho chopil Benelux pod záštitou (slovní základ „zachcat“) NATO. Dostáváme tedy vodkou stmelenou partičku ňoumovitých nekompetentních amatérských gejfrendů na život a na zmrd, vedených hrdinným kapitánem Averinem, co jako jediný umí napočítat až do pěti, tahat za páky, najíst se příborem, psát a kdo ví, co ještě, jíž by nikdo střízlivý nesvěřil ani řízení volského potahu, natož jaderného vrakoviště. Partičku, které kdyby neblaflo torpédo, stejně by zjevně nevybrala nejbližší zatáčku a napálila to do nejbližšího, neméně bezradně během cvičení driftujícího křižníku Aurora, už jen ze zoufalství, aby se ti chudáci nemuseli vracet zpět do Murmansku ke svým obskurně odporným manželkám v čele s ultrazrůdnou Marfušou Averinovou. Každopádně to fabulační patetické fňukdrama o tom, že vypité a zrezivělé ruské loďstvo již dávno není hrozbou pro světový mír, ale spíše samo pro sebe, docela hezky odsejpá a šťastně končí, tudíž se mu dá leccos odpustit. (25.01.2019)

Od Kursku jsem vlastně absolutně nic nečekal, o to víc mě překvapil poměrně silným emočním zářezem. Nejsem moc velký fanda těch velkolepých evropských koprodukcí. Většina z nich dopadá jako takový nemastný a neslaný mišmaš hollywoodské průměrné tvorby a nic moc zajímavého z toho tím pádem nekouká. Kursk navíc na první filmový pohled ničím zvlášť nevyniká. Průměrná vizuální stránka s množstvím (i když docela ucházejících) CGI dokreslovaček, tomu odpovídající styl vyprávění s několika se větvícími liniemi. Jenže příběh je sám o sobě natolik silný a zajímavý, že i v docela standardním filmařském provedení tlačí diváka úspěšně do sedačky. Postupně se navíc ukáže, že on ten Vinterberg přeci jen točí nadprůměrný biják, a že některé sekvence z hlavy úplně jednoduše nedostanete. Kursk je svým způsobem staromilsky odvyprávěný a ztvárněný katastrofický film, který působí na emoce diváka postupně, tak, jak se odvíjí vývoj postav a samotného příběhu. K hromadě věcí bych měl výtky a připomínky, ale divácký vjem ze silného citového zážitku u mě tentokrát vítězí. 8/10 (22.01.2019)

Rusko na cestě mezi dvěma totalitami, kdy k uvolňování docházelo, ale spousta věcí běžela podle desítky let zajetých mechanismů. Při záběrech z moře slabší, přece jen, Vintenberg není žádný trikový tvůrce, jinak ovšem spokojenost - "dánské Rusko," vynikající Firth a Sydow a marná záchrany snaha. Občas malinko studené, větší emoce to ve mě bohužel nevyvolalo. 90%. (14.04.2020)