Star Wars: Epizóda V - Impérium vracia úder

Rozpálené písky Tatooine byly odváty, teď hrdinové začínají probíjením se neproniknutelným sněhem ledového Hothu a stejně tak zmrazivěla i atmosféra světa Star Wars, který od svého vzniku dokázal pohltit už miliony lidských duší. Lucas připustil k režisérským i scénáristickým otěžím několik dalších lidí a pod jejich vedením vznikl nejlepší díl celé vesmírné ságy. Pohádkovost prostředí, děje a hlavně postav nabrala realističtější kontury a i po letech vyráži dech diváka svou dramatičností i brilantně napsanými dialogy. Vždyť kdo by dokázal zapomenout na zamilované špačkování drsného Hana Sola a krásné Leii, či na Luka který začal poznávat svou minulost a začal se bát své budoucnosti, i ten R2 a Yoda byli nesmírně cool a zároveň i roztomilí a vtipní, k čemuž už se pak Lucas nikdy s podobně laděnými novými postavami ani nepřiblížil. Ovšem všechno tohle ještě překonává Darth Vader - Shakespearovsky tragická postava která jako Bůh Temnoty za zvuků drtivé Imperial March železnou rukou vládl imperiálním vojskům a jediným pohledem dokázal rozdrtit každého na koho obrátil svou zjizvenou tvář ukrytou v masce černější než nejtemnější noční můra. Já se z jeho pohledu ještě nevzpamatoval..... dokonce ani po tom co jsem viděl jistého malého sráče ze stejné předaleké galaxie před ne až tak dávnými časy. Nechť vás provází Síla! (06.11.2007)

Epizoda V má sice znovu pomalejší rozjezd, ale poté už se jedná o velkolepou jízdu vesmírem až na samotný vrchol celé ságy. Tokání mezi Hanem a Leiou má grády. Luke se setká s mistrem Yodou v bažinách a následný výcvik je dokonalou prezentací filozofie Síly. Prostor dostaly i další zajímavé vedlejší postavy jako Boba Fett a Lando Calrissian. Vše vrcholí při závěrečném twistu, jenž patří mezi ty nejničivější v dějinách kinematografie. Přenechání režisérské židle Kershnerovi bylo skvělým tahem. (16.10.2022)

Kto choval pocit, že štvrtá epizóda mala blízko k dokonalosti, touto piatou mu bol vytretý zrak a názorne ukázané, ako ďalej sa ešte dá zájsť. Dizajnom jednotné, no o hodný kus vyšperkovanejšie, až je očami možné cítiť sebaistotu štúdia a producentov pri tolerovaní navyšujúceho sa rozpočtu. Roky prepisujúci sa scenár dostal rozpínavejšie črty, predstavil nové dôležité postavy a priniesol zvrat – a jednu z najikonickejších scén všetkých čias v súhre svetiel a laserov – ktorý sa tučným písmom zapísal do popkultúry až tak, že ho postihol Mandelov efekt. Životom pulzujúci vesmír, démonicky rezonujúci hlas Jamesa Earla Jonesa, Williamsov um, Reynoldsova božsky nádherná scénografia (ktorú s príchodom projektu 4K80 budem pravdepodobne chváliť ešte o hodný kus viac), Kasdanove dorábky/revízie a Kershnerova brilantná réžia, ktorá sa pod tlakom bezprecedentného úspechu prvého filmu nezosypala. Episode V bude navždy len jedna... (x / x) (30.8.2018) (19.6.2022) (20.06.2022)

Posledne co mam v umysle je zhadzovat ostatne diely trilogie, pravda vsak je, ze tento ma vsebe najviac pamatihodnych okamihov. Uzasna chemia medzi Hanom a Leiou, boj s obrovskymi chodiacimi pevnostami, polosenilny Yoda a Lukov trening....a samozrejme pamatna veta: Luke, i am your father. Co dodat. Skutocne magicky filmovy zazitok, ktory si doprajem znova a znova...(10/10) (01.11.2007)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (22.09.2012)