Réžia:
Michelangelo FrammartinoScenár:
Michelangelo FrammartinoKamera:
Ita Zbroniec-ZajtRecenzie (1)
Frammartino tentokrát točil s myšlenkou na cirka tři biliony stromů, které právě rostou na Zemi: jak spočívají v prostoru bytí, v jeho rytmu, ukotveny ve svých přirozených dispozicích v rámci přirozeného Celku; jak jsou, dějí se, žijí, podílníci skutečnosti, obří společenství konstituované nezávisle na jakékoli ideologii. Přítomnost stromů je i naší přítomností (ne naopak). – V krátkém filmu Alberi (Stromy) režisér klidným, ponorným způsobem zaznamenal obřad, při němž se lidé kdesi na jihoitalském venkově vtělují do stromů. V kůži stromů spolehlivě znovu-spočinou v prostoru čirého bytí, jeho rytmu, ve svých přirozených dispozicích v rámci přirozeného Celku, nezávislí na jakékoli ideologii. - Rituály mnohdy okorají a jen víří prach. Jiskru uvědomění, kterou měly oživovat, zadusí zautomatizované vnější gesto. Frammartino naštěstí jiskru tohohle konkrétního rituálu zachytil, posílil a podělil se o ni. - Prostý film. Jak prostě se začátek spojí s koncem… / K vidění asi jenom tady. ()
Galéria (4)
Fotka © Vivo Film