Něžný barbar

Dva zajímavé snímky dotýkající se Bondyho života shlédnuté v jednom týdnu. A pokaždé je Bondy vykreslen naprosto odlišně. Zatím co v sezónách jde o pózerského mladíka, teprve začínajícího básníka (a filozofa), zde je Bondy (a jeho přátelé) jakýmsi chlapíkem, naprosto nepoužitelným pro "normální" život, zasněným, žijícím si ve svém vlastním světě. Těžko říct kde je pravda. A těžko říct, který film je lepší. Každý má něco do sebe. A každý má své chyby. Zde je to abscence nějaké určité příběhové linky a nevýrazný popis doby, ve které se film odehrává. (14.12.2009)

Kurva fix, ten Goldflam se ale dokáže zaříznout do paměti. Stejně jako celý film. Bezbřehá fantazie a jedinečná osobitost lidská, uvězněné v šedi a hlouposti primitivního ranného socialismu, plného udavačů a aktivních blbů. Možná to není věrné předloze, ani skutečnosti, ale co na tom. Obojí je pro film jen odrazovým prknem k vlastní osobité variaci, prázdným rámem vyplněným vlastním viděním tématu, plným úžasnými drobností, skvěle čepované atmosféry a nezapomenutelných herecký etud, které fungují každá zvlášť a současně se skládají do vydařené mozaiky. Famózní živel Goldflam a výtečný Polívka, kteří jako dva protipóly společně odsouvají Menzela do role pouhého sběrače, nebo spíš podavače, míčků. Jeden z těch filmů, ze kterých si pro jeho náladu či poetiku čas od času vyzobávám jednotlivé momenty, nebo se zapomenu a zobu až do závěrečných titulků. (23.04.2016)

Hrabalovina, která by Jiřího Menzela kromě jeho hereckého obsazení potřebovala i na režisérské stoličce. Přesto je Kolihův Něžný barbar jedna z lepších filmových adaptací legendárních Hrabalových textů (i když určitě ne nejlepší - přesto famózní Bolek Polívka!), především pak díky své vizuální stránce vypoví mnohé o atmosféře zhoubných 50. let. Námitkám, že tento filmový portrét Vladimíra Boudníka není autentický a obraz kultovního umělce je hrubě zkreslený (stejně jako obraz velkého českého spisovatele i svérázného marxistického filosofa), lze pak oponovat jednoduchým tvrzením, totiž že ani Hrabalův původní text není nic víc než jen (byť geniální) literární stylizace... (19.02.2013)

Uměřenost, daná dobou vzniku, je filmu ku prospěchu. Jinotaje působí výstižněji, než přímé pojmenování. 1) Surrealistické polozbořené a polorozpadlé město, ulice i domy padnou filmové atmosféře dokonale. Příběh však není orwellovsky děsivý, i když se odehrává v prostředí jen málo se lišícím od Londýna pod vládou angsocu, ale je milý a přátelský. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, kurva fix._____ 2) Film je totiž dost anachronický, a to nemám na mysli jenom poznámku o zdí rozděleném Berlíně. Reflektuje spíš konec socialismu v Čechách a ne jeho začátek. Osmdesátkovou atmosféru lze jen těžko zaměnit za atmosféru padesátých let._____ 3) Rovněž lehce ironický pohled nejenom na režim, ale i na moderní nesdělné umění je symptomatický právě pro konec reálného socialismu. Umělci totiž determinací vizuální sugesce explikují racionálno iracionálnem._____ 4) Hlavní postavy jsou 40letý Bolek Polívka (představitel explosionalismu Vladimír...Boudník), 51letý Jiří Menzel (Doktor...Bohumil Hrabal), 43letý Arnošt Goldflam (Egon...Bondy) a pro mě i 72letá Valérie Kaplanová (slečna Šulcová)._____ 5) Něco k zamyšlení: Sexuální zvrhlost vede ke zduševnění života. Nebo taky: Zdraví je pro poesii učiněný hrob!_____ 6) Zajímavé komenty: Radko**, Šandík***, lenoch**. (23.08.2016)

Boudníka jsem neznal a nic jsem o ně nevěděl, ani jsem netušil, že někdo takový existoval. Měl-li mi tento film něco o něm říct, dozvěděl jsem se, že to byl hospodský povaleč a umělec, kterému ani vlastní přátelé příliš nerozuměli. Nemyslím si, že toto se dá označit za pravdu. Těžko soudit, jak příběh napsal Bohumil Hrabal, nečetl jsem. Na druhé straně se podařilo dobře vykreslit atmosféru, ačkoli ani z té šedi jsem nevypozoroval, že by se jednalo o nesmírně krutá 50. léta. Boleslav Polívka dostal charakterní roli v níž se mohl pořádně předvést. Hodně mě bavil i Arnošt Goldflam. (15.04.2024)