Jakub

Jakub byl šikula a pořádný rošťák někdy malinko přemoudřelý, zároveň ale i hodně vnímavý a citlivý. Taky si trošku vymýšlel, ale jen proto, že chtěl zoufale někam zapadnout, někam patřit. Děti dokážou být někdy strašně milé, zvlášť, když jich je více v kolektivu. Pak vám nedají nic zadarmo a ani svým vrstevníkům, dají vám to hezky sežrat. Jsem téhož názoru, že dětem by se neměla zatajovat pravdu, ať už je jakákoliv. Jen se musí najít ten pravý okamžik. Pro oba dva to rozhodně nebylo jednoduché. Kluk měl zase tátu a táta synka. Ještě jsem neviděla dítě, které by hrálo jako Filip Renč, jedině snad Tomáš Holý. Poznala jsem dvě filmové lokality, kde se točilo (Smícháč a Hlubočepy). To je mé pole působnosti. Bydlím na Barrandově, takže to sem mám co by kamenem dohodil. (14.09.2016)

Přes pěkné herecké výkony obou hlavních postav se dle mého názoru jedná o spíše podprůměrný film. Divákovi je od prvních minut jasné, proč byl Jakub šest let v dětském domově. Přesto víc než hodinu čeká na to, až to ve filmu vyjde najevo. Děj se neskutečně vleče. Jen tu a tam je divák obšťastněn nějakou klukovinou. Pokud z filmu plyne nějaké poučení, tak snad jen takové, že by se před dětmi neměla utajovat pravda, i když je nepříjemná a krutá. Pořád je lepší dovědět se ji od svých nejbližších (rodičů), než od cizích dětí a dospělých. (03.08.2011)

Hmatatelná deprese. To by samo o sobě nebylo na škodu. Jenže spěje tak předvídatelným směrem, že divák nemá pražádnou chuť to sledovat dál. Překvapivý Renč, který hraje fakt mazácky (až na drobná klopítnutí). Opravdu si nedovedu představit člověka, který by se na to chtěl podívat dobrovolně podruhé... (26.01.2015)

Herecký koncert třináctiletého Filipa Renče v příběhu, který by se mohl odehrát i dnes. Příběh o vzájemném vztahu a porozumění syna a otce dokáže chytit za srdce a vede k zamyšlení nad danou situací. Psychologický motiv se však striktně drží na uzdě, neboť se přeci jen jedná o dětský film, takž pro dětského diváka zůstal srozumitelný. Své si však najde i divák dospělý. Je tu klučina z dětského domova, o kterého matka nemá zájem a otec… Inu, jak to synovi vysvětlit? A o to jde především. Ladislav Mrkvička v roli otce předvedl taktéž úctyhodný výkon a takřka Filipovi se vžít do role hodně pomohl. Film námětově úmyslně využívá pohled dětskýma očima, aby bylo dospělým jasno, jak takovou situaci dítě vnímá a co prožívá. Scénář je tímto podaný dobře a je i iniciativně natočený. Ani dnes nic neztrácí na své působnosti. (10.10.2020)

Filip Renč (Jakub) je jedenáctiletý spratek od pohledu a taky se tak chová (hraje úplně přirozeně). Jednoho dne si pro něho do dětského domova přijede tatínek, který byl prý 6 let v Africe za prací. A tak začnou spolu bydlet v novém nezařízeném bytě a začínají k sobě opět hledat cestu. Jakub začne chodit do školy, kde spolužákům vypráví svoje vymyšlené příběhy o tatíkových cestách po Africe. Pravda je ale jinde a je na Jakubovi, jak se k tomu všemu postaví. Když jsem film viděl jako děcko, utkvěla mě v hlavě scéna, když otec (výbornej Ladislav Mrkvička) spí, na plotně začne pískat konvice s horkou vodou a on se najednou vzbudí a rychle se postaví, jakoby byl u raportu. Jakub to považuje za legrační a divák začíná tušit...Velmi se mě líbila i role Ladislava Boháče v roli starého žida, který bydlí ve stejném domě. Výraznou a barvami hýřící kameru nasnímal zkušený Miroslav Ondříček a pěknou hudbu složil Štěpán Lucký. O režii se postaral Ota Koval s Jaroslavou Vošmikovou. Takové filmy mají stále co říct, ovšem v dnešní době se už netočí. Vlastně ani nemá kdo a s kým. (15.02.2019)