Z môjho života

Vlastní životopisná linka se mi líbila dost, a to Högera nijak zvlášť nezbožňuji. Mám ráda tenhle Krškův styl, jeho roztomilé herce (Cupák, Rybářová), roztomilé dialogy, Pečenkovu kameru, přes značnou idealizaci a naivitu citelné napětí i smyslnost. Dlouhé ukázky z oper jsou sice obohacující a jejich výprava velkolepá, ale přecejen příjemné plynutí filmu svou statičností zbrzdily. (11.05.2008)

Žaluji zde na CSFD české komunistické školství, že nám vlastence a génia zprotivilo na umrdum utrum. Smetana nám byl vtloukán do hlavy stejně jako Žižka, Husák a Lenin. Proto má tento film Krškův asi tak slabé hodnocení. Je to poetický příběh o vlastenci muzikantovi, který se na boj se zrůdností monarchie mohl taky pěkně vysrat a dělat kariéru ve Švédsku. Šel do českých hvozdů a skládal a skládal, až z toho zblbnul a onemocněl. Hudební motivy čerpající z přírody a z národních velmi debilních popěvků dokázal prodat do zahraničí tou měrou, že se Japonci rozhodli podle jeho "Má vlast" (či Vltava ale to je jedno) udělat etalon nového hudebního nosiče Compact Disc. Tehdy jsem byl hrdý na to, že jsem Čech, neboť je mi fotbal i hokej naprosto U prdele. Filmu vyčítám pouze zdlouhavé záběry z oper v exteriérech, tam, kde se jasně hovoří o interiérech. Hogerovo pojetí hlavní role beru beze zbytku. (05.02.2013)

Pro mě příklad toho, jak se životopisný film dělat nemá - Smetana je podán až na pár malých výjimek pouze vnějškově, jeho život je navíc pojat ubíjející formou inspirace-tvorba za podopory i pochybností ostatních-slavná premiéra podána filmovými scénami (ty jsou jedinou světlou výjimkou a dokladem, že Krška měl režii v merku). Nejzajímavější materiál Smetanova sklonku života je jen tak letem světem přeběhnut a zakončen dlouhým záběrem z ovací po jeho Libuši, jenž jistě má dojemný účinek, ale spíše svým podáním než vztahu k načrtnuté osobnosti. Pro mě promarněná příležitost, na které má však spoluvinu i přímočarost ve vyprávění diktována dobou. (04.12.2009)

Včera jsem závěrem víkendu poslouchal celou Mou vlast. Natolik mne to chytlo, že jsem si dnes dal ještě o Smetanovi i film. Znovu musím říct, že Karel Hoger zahraje opravdu cokoli a kohokoli. Ani na minutu jsem nepochyboval, že on je tím Bedřichem Smetanou. Film je silně vlastenecky zabarven, ale těžko nám chápat, když jsme v té době nežili, a koneckonců byla to přeci doba Národního obrození. Jako památka věnovaná skladateli to funguje velmi dobře a navíc se člověk i lehce dovzdělá. 80% (17.06.2013)

Není pochyb, že tento film je neobvyklý a že víc než kterékoli jiné dílo naší kinematografie vyžene na ostří spor „pro a proti", tím spíše, že je věnován osudům tak velké postavy naší národní hudby, jako je Bedřich Smetana. Autor scénáře — zřejmě ve snaze neopakovat ani v nejmenším methodu dřívějších našich i zahraničních životopisných filmů — zvolil cestu, která ho nakonec přivedla nikoli k obrazu Smetany jako dramatické postavy, ale k rozkouskovaným ilustracím ze skladatelova života, počínaje göteborským pobytem až téměř do jeho smrti, a k přehlídce jeho operní tvorby. Větší dramatickou roli než Smetana sám tu má jeho hudba — je to vlastně film o Smetanově hudbě, méně už o Smetanovi. Scénář byl přeplněn ukázkami z jednotlivých oper, a tak zbylo jen skrovně místa k vysvětlení skladatelovy životní cesty, toho, jak se dobíral svého hudebního, čistě národního výrazu, pro který ho milujeme. Smetanův osud je tu obsažen jen v narážkách a poznámkách, často srozumitelných jen dobrým znalcům jeho života. Vytvořit Smetanův filmový životopis byl náročný úkol. Film důstojným způsobem ukazuje letmé záběry ze skladatelova života a úryvky oper. Filmový přehled 38/1955 (09.11.2009)