Vražda ing. Čerta

Lepší sněžný muž, než-li žádný muž... Stylová komorní komedie, kde se na nevelkém prostoru jednoho komorního bytu se za krásného souladu hudby, kamery a výtvarné stránky odehrává lehce fantazijní hříčka na téma muže a ženy. Jiřina Bohdalová si své "one woman show" krade pro sebe, všechno dění vtipně komentuje a ve dvojici s Vladimírem Menšíkem jí to velice ladí. Legendární výtvarnice Ester Krumbachová ve svém jediném zrežírovaném filmu nastolila poměrně provokativní satiru o vztazích muží a ženy a pohrává si se šílenými absurdity a symboly. A tak v této komorní podíváné, připomínající někdy spíše televizní inscenaci, dojde i na polykání střepů z talíře, ohlodávání nabýtku nebo čertovské létání napříč okny i stěny domu. Provokativní, nicméně také tím poutající, neboť "Vražda ing. Čerta" má ale rozhodně v sobě vtip. Navíc jí otevírá i uzavírá jí krásná písnička v podání Marty Kubišové a celkově provází stylová hudba Angelo Michajlova. 70% (12.09.2017)

K Ester Krumbachové chovám velký respekt, ale tohle mi bohužel nesedlo. Obsazení je samozřejmě bezchybné, ale dějově mě to dost nudilo, a na to, jak je to krátké, se mi to strašně táhlo - jako krátký film by to asi fungovalo líp. Nechápal jsem, proč to nikdy nedávají v televizi, ale už se tomu asi nedivím... (17.04.2023)

"Nýče? Co to je?" . . . No co se kýče týče, je to krása, když se sejdou inteligenti, Frojd přitom není morský norský záliv a Bájrn není fotbalovej klub kdesi z Mýnchenu, že... %-))) . . . Haha, kolik tušašských >intošitů< všech dob a postavení se asi od tenkrát zhlédlo v tomhle rozkošně stylizovaném podobenství, čertovsky satirické komedii o věcech mužských i ženských, mo/mentálním soužití bytostí míjejících se v marném souznění. On medvěd, ona mondéna, každý gurmán po svém v duchu malého čecháčkoffství pokřiveného navíc dobovým socialistickým soužitím. Zvláštní, jak i po více jak čtyřiceti letech je tohle lehce surreálné dílko nadčasově svěží, špetka zase jednou té lehce dada poézie vedle vší té reál prózy, se slzou pózy a ženského po-nad/hledu na věc. J.B. navíc v oněch dobách co naplat byla ve všech těch šatičkách šumná švitorka a V.M. se svým chlupatym pupikem vypouštěje z papuly "...ach ty ženy..." či "...ty jedna prcinko..." je přímo kvintesencí českého opivního chlápka, >mačochcysty< ryze národního formátu... ;o] . . . D.m.s.n. je tenhle filmek skvělým uzavřením fenoménu zvaného "Nová vlna", umělecké etapy českého filmu, po níž následovala už jen vyprázdněná (krom politické a společenské i - až na zcela mimořádné výjimky - ta...) kulturní "Normalizece", konec lásky a her, úbyť uměleckých lavírování a zmar hravého vizuálního obžerství. Ejhle aspoň tedy stihla zbýt taková >malá žranice< po našem, o nás a pro nás. Co následovalo a pokračuje kontinuálně vlastně podnes si vyžer každý sám... °-| - - - P.S. Husu bych si taky dal, ale vystačím si povětšinou i s tou mladou kachničkou... ;o[] - - - - - (Poprvé viděno kdesi >klubově< kdysi v dobách hladových, hodnocení 3.11.2011 po obžerském repete na dvd 747., sytý komentář zde jako třiapadesátý - 3.11.2011) (03.11.2011)

Na tohle je třeba se dívat sytý. Bohdalka v kuchyni řádí, jak zjednaná a vaří neskutečný dobroty a Menšík požírá s takovou chutí vše co mu přijde pod ruku, až máte pocit, že praskne. Ale vůbec se mu nedivím. Ovšem ohlodávat nožičky od nábytku a požírat rostliny, to už je trošku moc. Tohle se Ester moc povedlo. Bohdalka s Menšíkem jsou k sežrání, mezi něma to jiskřilo vždycky a v tom kouzelném bytečku je radost se dívat, jak se špičkují. (01.04.2017)

Šílená alegorie... na co? Bláznivé podobenství... o čem? Kdo ví. Na tyto otázky se nedá lehce odpovědět, rozhodně ne tak jednoduše, jako třeba v případě filmu O slavnosti a hostech, na kterém se Ester Krumbachová také podílela... Ale každopádně se jedná o povedený film. Režie i herectví je prostě perfektní. A jak tohle mohlo vzniknout v roce 1970? To nechápu. (23.10.2010)