Čierna mačka, biely kocúr

Kusturicova zběsilá balkánská jízda! O tomhle filmu je těžko psát - to se musí jednoduše vidět... Tyhle balkánské komedie nejsou podobné ničemu, co jsem kdy zhlédl, vytváří svůj specifický subžánr. Je to hektické, dravé, balkánsky živelné, crazy, dynamické, bez vydechnutí, šílený filmový kvapík se skvělou balkánskou dechovkou, jeden velký dokonalý celovečerní videoklip. Kusturica si tentokrát do svého hledáčku vybírá komunitu balkánských Romů a toto etnikum svým nenapodobitelným životním stylem koresponduje s Kusturicovou poetikou - komunita plná hádek, svárů, násilí, naprostého patriarchátu, bídy i pohádkového bohatství a moci, podivuhodných partnerství, bizarních osudů... Jedna z nejlepších komedií evropské kinematografie! A to bez nadsázky... Podobné filmy: Underground, Život je zázrak, Taxidermia, A fost sau n-a fost?, Borat (23.01.2007)

Totálně bláznivá smršť cikánského temperamentu, strhující hudby, třeskutého humoru a rychle stříhaných obrazů. Groteskní a vědomě vygradovaná pohádka – protipól k vážné a bolestné sondě do cikánského života v Domě k pověšení. Nezapomenutelná hudební čísla (Black cat, white cat; Bubamara; Pitbull terrier). (15.11.2005)

Těžké hodnotit, protože k plnému docenění tohoto atipického dílka je asi třeba alespoň částečně porozumět životním postojům a zvláštnímu myšlení hrdého cikánského národa. A jak jsem tak film sledoval a zoufale se snažil orientovat ve zběsilém střihu a svérázných dialozích, čím dál více mi docházelo, že já pro jejich náturu asi nikdy mít pochopení nebudu. Zajímavý námět, fajn herci a skutečně výborný hudební doprovod, ale jestli chtěl Emir Kusturica touto groteskou něco určitého naznačit, k mým uším a očím to bohužel nedospělo. 60% (05.10.2012)

V jednom ze svých nejslavnějších filmů Emir Kusturica dobře dokazuje svoji pověst balkánského Felliniho, a to prakticky se vším, co k takovému označení patří. V „cikánské“ komedii Černá kočka, bílý kocour dominují volně provázané komediální scénky, skeče a taneční a hudební vystoupení, jež vytváří dojem chaotického mumraje. Postavy jsou plné života, expresivních gest. Jedná se o velmi specifickou poetiku kořeněnou místy až slapstickovým humorem. Problematické je, že Kusturicovi cikáni jsou spíše vlastní karikaturou, která stvrzuje snad všechny s nimi spojované stereotypy. Vše je ale v zásadě nekonfliktní (a to, co je potenciálně konfliktní, má být vtipné), což v kombinaci s evidentně prozápadní orientací filmu (postavy se zhlíží v hollywoodských filmech a citují z nich, nebo poslouchají anglicky zpívané písničky) vypadá jako čirý exportní kalkul. (19.06.2013)

Mé druhé setkání s Kusturicou - a opět vynikající zážitek. Po tragikomickém Undergroundu, který mě přece jen sebral ještě o něco víc, jsem si vychutnal další exkurz na Balkán, tentokrát mezi Romy v sympatické komedii. Poslední půlhodina je jednoznačně vrcholem filmu a esencí živelné hravosti. "Ja sam pitbull terrier!" (857.) (03.12.2013)