Doktor Mabuse, dobrodruh I.

Spektakulárna nemá kriminálka s mysterióznymi prvkami ´´vďaka´´ svoje dĺžke odradí asi väčšinu divákov. Ale v tomto prípade netreba dbať na prvý dojem. Epicky natočená a v rámci doby skvelo zahraná, inteligentná zábava aká sa ani dnes nevidí. A bola veľká škoda keby sa z filmu vystrihla čo i len minúta. Ľudkovia, vrelo odporúčam. (10.10.2010)

Odmyslím-li si anglické mezititulky (měly být německé!) a nepříliš zajímavou hudbu, zůstává expresionistické obrazové jádro, kterému nechybí vnitřní ani vnější napětí, do kterých se toto jádro rozpadá. Přitom jsem pociťoval jako škodu, že Lang narouboval svoji představu zla na tehdy už silně rozvinuté psychoanalytické učení (v této době Sigmund Freud publikoval svá nejdůležitější díla). Proč právě takové "faux pas", těžko říct? "Happyend" typu: "kdo s čím zachází, tím také schází", je možná milý, ale nepříliš přesvědčivý. Ale tak jako tak, zapadá "Mabuse, hráč" velmi dobře do velkého mabusovského cyklu, který patří k mezníkům (nejen němé) filmografie. (16.02.2014)

Asi tady polovinu lidí naseru ale já Langa moc rád nemám. Jeho filmy jsem vyhledal až teď a během týdne jsem viděl asi 4 a všechny se vešly do průměru. Tohle je další případ. Chápu kvality a i kultovnost Mabuseho ale já se bohužel jen a jen nudil. Ta délka je absurdní. Kdyby to bylo o 2 hodiny kratší a vystřihlo by se několik scén, některé byly vyloženě uspávací tak by se mi film líbil víc takhle dávám jen 2*. (18.11.2013)

I přes ohromnou délku a „němost“ je Langův film snadno stravitelný i pro současného diváka. Příběh má poměrně jednoduchou základní zápletku – šílený zločinec doktor Mabuse touží jen po vlastní moci. Neváhá jít přes mrtvoly, loupí, lže Proti němu stojí inteligentní inspektor Wenk. Snaží se Mabusovi zabránit v páchání zla. Jedna z věcí, která Langovu dílu brání být brakem, pouťovou zábavou, laciným thrillerem, je rafinovanost, s jakou ústřední dvojice bojuje za svou pravdu. Dobro a zlo. Holmes a Moriarty. Po celou dobu sledování jsem pořád myslel na tuto slavnou Doylovu dvojici. „Laciné“ prostředí detektivky, podané racionálně, inteligentně. Komplikovaná struktura v níž každá postava má svých „15 minut slávy“ tu nepůsobí nijak nepochopitelně. A že tu těch vedlejších postav pár je – hraběnka, její manžel, mladý milionářti všichni i jiní tu dostanou dostatečný prostor na to, aby mohli být hlavní postavou vlastního filmu. A přesto působí vše tak jednoduše, logicky. Za zmínku stojí i jakási rezonance německého expresionismu, která se tu neprojevuje ani tak kulisami, ale spíš mimikou, gesty, a sem tam nějakým tím líčením (Janusův feťácký posluhovač). První setkání Fritéze Langa s Mabusem je film nadčasový, učit by se z něj dnes mohli všichni, všechno. (04.12.2005)

Neskutečně napínavá němá mysteriózní kriminálka, které vůbec nevadí její délka, o "nejnebezpečnějším zločinci světa". Podobně jako Fantomas se dokáže namaskovat, podobně jako profesor Moriarty je prohnaný a vypočítavý... a k tomu dokáže hypnotizovat lidi. Je sice pravda, že "nejnebezpečnější zločinec" se jen tak potlouká po kasinech a tahá z lidí prachy, ale co na tom? Právě chvíle, kdy démonický Klein-Rogge sedí u karetního stolku a obehrává a hypnotizuje hejly, jsou na filmu nejpůsobivější. Když hned v úvodu v bakaratu vytahá z floutka Hulla nějakých 170 000 marek, připomnělo mi to scénu z Flemingova Moonrakera a Huga Draxe. Kdepak asi vzal Fleming inspiraci? A k tomu okouzlující hraběnka (píšu to tu jako plus, protože jinak v němých filmech na mě ty cuchty obvykle působí dost odpudivě), servilní nebezpečné Mabusovo služebnictvo... pro mě to utrpělo jedinou vadou - i zde je nápis "horor" hned na druhém místě. Ale to Mabuse není. Což je ale problém můj, nikoli filmu. (03.12.2012)