Byl jsem lynčován

Jak je asi nevinnému člověku, který musí za mřížemi čekat, až si pro něj přijde krvelačný dav „slušných lidí“??? A jak se onen dotyčný zachová, když tento justiční omyl náhodou přežije a octne se na druhé straně barikády…??? Působivá a nadčasová záležitost z dílny Fritze Langa, která velmi názorně ukazuje, že právo a spravedlnost jsou dvě odlišné věci, a že její tvůrce rozhodně není jen „pan Metropolis“. (20.11.2008)

Tento film som už kedysi veľmi dávno videl a ostali mi naň iba také hmlisté spomienky, že som ho ani nehodnotil. Aj po dnešnej repríze ho považujem za výborné dielo, napriek moralizovaniu a všetkým ďalším nedostatkom, ktoré pochopiteľne 80-ročný film musí obsahovať. Vzácne je na ňom to, že problematika davovej psychózy, lynču, anonymity páchateľov a čudnej matematiky, tvrdiacej, že lynčovanie jedného nevinného nemôže byť potrestané popravou dvadsiatky páchateľov, je stále aktuálna. Samozrejme, že dnes má lynč iné formy, je civilizovanejší a stretávame sa s ním denne na internetových diskusiách, kde anonymizovaní blbečkovia ozvláštňujú svoj stereotypný život výtryskmi neznášanlivosti, nenávisti a potreby plniť svoju trojjedinú úlohu, ak si niekto dovolí mať iný názor ako oni. Aj to je dôvod, pre ktorý považujem tento staručký film za potrebný aj v dnešnej dobe. (18.03.2018)

Dav nepřemýšlí, nemá na to čas Fritz Lang ukazuje, jak snadné je zfanatizovat dav, jak jednoduše v davu jedinec zapomíná na zákony, jak bezproblémově se odhodlá dav k vraždě. Běsnění "spořádaných" američanů je mrazivé, odpovídá společenské situaci ve světě roku 1936, jejich apologetika v soudním procesu neméně. Ale ani sám lynčovaný se nechová jako člověk, dle formulky "Násilí plodí násilí" baží po krvi svých trýznitelů, ačkoli se v závěru vykoupí prozřením. Lang vede navíc vyprávění rukou jistou, soudní proces má pořádné grády, navíc překvapí vtípky (slepice, telecí mozky). (25.04.2010)

"V téhle zemi se nevinní lidé nevězní!" Pokud bych měla porovnat se svojí dosavadní "langovskou" diváckou zkušeností, která sestává z jeho předamerických filmů, tak bych řekla, že se jim Fury svojí kvalitou nemůže vyrovnat. Srovnání například s Vrah mezi námi se vyloženě nabízí a podle mého Fury prohrává ohledně úplně každé složky filmového díla, ať už se to týká obrazu, budování atmosféry nebo formulování základní myšlenky. Nicméně tím neříkám, že by se mi film nezdál kvalitní, jenom jsem z něj nejásala tolik, jako jsem doufala. Otázka lynče byla v té době (nevím, jak je na tom Amerika kupříkladu dnes, co se tohohle týče) dost palčivá a čísla, která při své řeči ohledně mrtvých lynčovaných a obviněných lynčujících pronese státní zástupce, mohou člověku způsobit silné mrazení, zvláště když se doplní záběry spořádaných občanů v akci. (Á propos, i v rámci nutného happyendu měli být stejně obvinění odsouzeni za to, že se před soudem dopustili křivé přísahy, ne?) (05.01.2011)

Velmi působivý - a ve své době asi stále ještě i živý a o filmové ztvárnění si říkající - námět lynče, režijní prací a hereckými kreacemi však dnes už přece jen poněkud zestárlý film, navíc s poněkud zbytečně odlehčujícími momenty, nelogičnostmi a přece jen příliš >hollywoodsky< srdcervoucím závěrem. Pro současného diváka pak sice jde nesporně o další zajímavý pohled na americký styl zpracování žánru soudního dramatu, d.m.s.n. si však maximální možné hodnocení - právě i za onen >happyend< s patetickým proslovem hlavního hrdniny a závěrčným polibkem před soudní stolicí - prostě nezaslouží. - - - - - (Poprvé viděno 17.4.2008 na ČT2, komentář zde jako devátý - 18.4.2008) (18.04.2008)