John Wick 3

Upřímně si nevybavím větší stylovku od Kill Billa a přepálenější akční jízdu od Cranků. Díl od dílu lepší až tady k téhle dokonalosti, kde už všechno dohromady skvěle funguje, já nemám co vytknout ani proč co ubírat. Je to preciznější, nabitější, krvavější, umělečtější, efektivnější - výborná dvouhodinová duševní očista a film jaký jsem letos nedoufal, že spatřím. "This haven is safe no more."⚡️ P.S. chápete, proč na to vůbec dívají lidi jako tady @kleopatra? (16.05.2019)

Stále to nejlepší řemeslo, jaké současný Hollywood nabízí. Pečlivě nastavená pravidla fikčního světa ale poprvé nejsou důsledně dodržována a John Wick tak ztrácí pevnou půdu pod nohama. Akční scény se až příliš často podřizují tomu, aby Wick mohl dál pokračovat a nikoli jeho preciznosti, takže záporáci nevytahují střelné zbraně tam, kde se to nehodí (i když je mají), případně nespěchají, aby hrdina mohl znovu na nohy (leč nemají na co čekat). Nemluvě o tom, že Wick poprvé přestává být svébytnou figurkou a je až nepříjemně často nástrojem jiných. Není to tak, že bych se nebavil. V jednotlivých scénách jsem si šeptal "wow" a někdy i téměř hýkal nadšením. Ale celek je asi tak o 30 minut delší, než by bylo záhodno (to strojené levelování napříč zástupem nepřátel je tentokrát už přeci jen trochu únavné) a asi o dvě třídy hloupější, než co předváděly předchozí díly. Méně by tentokrát opravdu bylo více. Ale čtyřce stejně neřeknu ne, protože takhle nápadité a důsledně vystavěné akční scény ve stylu Jackieho Chana dnes zkrátka už nikdo jiný netočí (včetně Jackieho samotného). (18.06.2019)

9/10. Ksakru... tohle je umění. John Wick je i potřetí naprostou špičkou svého oboru a z akčního baletu, jenž choreograficky naprosto všem nakopává prdel, jsem měl čistou eufórii a úsměv od ucha k uchu jak malé dítko sledující svůj první akční film. Choreografie jak z jiného vesmíru. Nápady sršící v každičké scéně. A technická stránka koketující s dokonalostí (daného žánru) je třešničkou na dortu. V Hollywoodu v současnosti neexistuje konkurence. Naprostý žrádlo. (18.05.2019)

Kdepak Baba Jaga, Kostěj Nesmrtelný je to! Běloruský geroj, co nechce umřít, protože ví, že by ho poslali opačným směrem, než je manželka, zase headshotuje, bodá a mlátí pod nápaditou taktovkou zkušených chlápků od fochu. To jsou neměnné konstanty. Stejně jako to, že Reeves retardovaně běhá i hraje nebo že nastavená mytologie je zcela podřízená akci a všechny ty vzletné fráze pronášené se stříbrnými lžičkami v prdeli, nečinnost bezpečnostních složek či skutečnost, že vraždy na veřejných prostranstvích nejsou sebemenším důvodem k panice (jak kdosi vtipně vysvětlil ve FAQ na IMDb: „It´s New York city“) je potřeba brát s nadhledem a pochopením pro Wickovo svébytné universum. V apartmánech žánrového hotelu se vedle Garetha Evanse ovšem ubytovala jen úvodní živočišná bitka s chladnými zbraněmi (před ní pobavilo urychlené skládání revolveru ala buono Blonďák zaslechnuvší ostruhy) a třeba finále v Continentalu, byť s krásným „parabellum“ Vivaldiho, už bylo poněkud vyčerpávající a kryt byl občas na místě dřív, než přišel úder. Poslední „yeah“ poměrně jasně naznačilo, že se jede dál (někteří byli kvůli tomu schválně ušetřeni a mám pocit, že jistá lehce prošpikovaná osoba možná i popadne dech). Není důvod, aby tomu tak nebylo, když Kosťa Jonatán drží v rukou zlaté vejce, nicméně mám obavy, že už Stahelski začal klesat z vrcholu křivky.. (20.06.2019)

A zkoušel jsem to, fakt. Dvakrát. Ale už v momentech, kdy se Rýfs motá deštěm, klíží se mi oči, a chvíle, kdy do hry vstupuje nějaká běloruská čarodějnico-mafiánská cigina, uprdelená v koncentráku pro baletky, znamená znechucené odpojení vědomí. Ta snůška hovadin tentokrát v mých očích prostě přebila i akci. No nic. Třeba to jednou dokoukám a zaslouženě ohovnotím odpadem. (03.12.2019)