Stehlík

-"I dreamt I saw my mother again." Když už chcete otevírat svůj film narací, tak takhle se to dělá. Akorát by stačila ta jedna věta, zbytek byl nadbytečný. Takové plýtvání perfektně dobrým Deakinsem. Ta trocha emo Finna Wolfharda mě v tom gigantickém návalu rezignované beznaděje aspoň pobavila, ačkoliv se pořád nemůžu rozhodnout, jestli je to dobrý herec, nebo jenom roztomilý chlapec. Ale dobrý bože, opravdu všechno zkrátit tak na půlku. Říkám si, že když už se neuměli rozhodnout, co je pro celovečerní film nosné a co je jenom neschopnost adaptovat ("zredukovat") rozsáhlou knihu do snesitelně dlouhého a smysluplného filmu, tak z toho měli udělat televizní minisérii, kde by každý díl měl svou vlastní pointu a celek jako celek by potom dával ještě další, větší smysl. Tohle je takový dost zmrzačený ptáček, vidíme hlavně ten řetěz, kterým je připoutaný k bidýlku, ale nedostaneme se k té všeobjímající kráse, která by ho měla dělat jedinečným. (05.12.2019)

Základ príbehu bol zaujímavý - na úvod nešťastie, ukradnutý obraz, otrasní rodičia.... No tie vedľajšie dejové linky urobili z celého príbehu taký rozmazaný guláš, že výsledok vyšumel do neznáma. A hlavne to bolo neskutočne naťahované, aleže hrozne. Trištvrte hodiny mohli kľudne urezať a dejová linka by hneď dostala švih. Takto keď si to človek pustí v noci, tak zaspí skôr ako sa film dostane do polovice. Slabší priemer. 55/100 (10.05.2021)

V tomto případě se divácká obec opět rozdělí. Předpokládám, že milovníci údajně krásné knihy výhrady mít budou, rovněž diváci, které taková témata příliš neberou. Já zatím knižní předlohu nečetla, obsah příběhu mi nebyl znám, čili jsem se zájmem sledovala, co z toho vzejde. Jak mě to vtáhlo, tak mě to na konci vyplivlo. Přiměřeně dojatou, spokojenou, delší stopáž jsem nevnímala. Nelze mluvit o famózním herectví zúčastněných, přestože Kidman si opět jede svoji kvalitu, Sarah Paulson to na malém prostoru rozbalila jako snad ještě nikdy, role Jeffrey Wrighta byla pro mě synonymem bezpečí a ten mladík, myslím ten, co hrál mladého Borise, jmenuje se Finn Wolfhard, tak o tom ještě uslyšíme. Hodně uslyšíme! Hlavní hrdina působil odtažitě, ale rozumím, že toto by záměr. Stehlík je natočen natolik precizně a citlivě, že mě dostal. Klade důraz na emoce, přátelství, lásku, svědomí, naději i beznaděj, znázorňuje život nešťastného člověka, který zažil tragédii a ta ho poznamenala navždy. Složitě hledá nové útočiště, půdu pod nohami, přestože bojuje, nemá to vůbec snadné. Potřebuje se totiž vypořádat především sám se sebou. Obávám se, jak bude film vyznívat během domácí projekce, však v kině na mě zapůsobil solidně. Složitější náměty mám v oblibě. Typ filmu, ve kterém se střídá několik žánrů a který jde snadno zvrtat. Tady se to ale, aspoň dle mého vkusu, povedlo hezky. Plus malé-velké potěšení vypuklo, když z plátna zazněli Radiohead a jejich úžasná skladba Everything In Its Right Place. Seděla tam přesně. (14.09.2019)

Plochý. Nějak takhle by se Stehlík dal popsat v jednom slově. Koncept kriminálky se zajímavou zápletkou se nezrealizoval úplně podle mých představ vzhledem k velmi častému prokládání nezajímavých vztahů mezi postavami, emocionálně byl snímek až nevídaně mdlý a divák, tedy až na herecký výkon podivína Borise, si nedokázal vytvořit žádné citové pouto ke komukoli z postav. Vypíchnout se dá však velmi dobrá hudba Trevora Gureckise, která snímek zachraňovala před označením "chtělo se mi spát" a vskutku okouzlující kamera, jak už to u Amíků bývá. Bohužel si popravdě myslím, že za týden už nebudu tušit, na čem jsem to vlastně v kině byl. (30.10.2019)