Mandy: Kult pomsty

Film, který působí, jako kdyby ho natočil sám ďábel s brkem trávy v puse. "Mandy" je jednoznačně jedna velká psycho jízda, která do sebe kombinuje prvky z filmů jako "Evil Dead", "Hellriser", "Old Boy" nebo jeden z "Grindhousů". Rozhodně to není snímek pro každého. Pro filmové nadšence pokleslého žánru povinnost. Je to divné, je to pomalé, je to nenápadně vtipné a také hodně krvavé. Je to zatraceně okouzlující!!! Film, jenž klame svou jednoduchostí, a přitom každou scénou udivuje svou propracovaností. Ona vizuální stránka, která je přesycená samými filtry, plus tomu dopomáhá i velice slušná hudba, tvoří naprosto senzační temnou a pitoreskní atmosféru, jež sledování snímku mění v jeden velký bizár, zato ale podivně podmanivý. Šíleně zvrácená a krvavá jízda, která bije srdcem a Nicolas Cage "přehrává" (scéna v koupelně je nezapomenutelná) tak krásně, až je z toho nádherný koncert magorství. Na druhé straně Linus Roache stvořil asi nejvíc tragikomického záporáka, co jsem kdy viděl a krásně tancuje na (malém) poli směšnosti, narcismu a nebezpečnou hloupostí ve své smečce nebezpečných trosek a magorů, manipulující je ve vidině sebe samého jako osvícenou bytost a vůdce povýšeného na vyšší spirituální úroveň. Už dlouho jsem neměl chuť po projekci dát okamžitý repete a užívat si maličkostí. Atmosférická lovestory, která sklouzne do revenge pekla. Pro mě nejen film roku, ale zcela zásadní věc, která je průkopnická především tím, jak si odvážně hraje, fascinuje, dojímá, bere dech, a hlavně vzbuzuje v jistých momentech skutečné nadšení i emoce. Děkuji Cosmatosovi a děkuji Cageovi za jeden z "nejkrásnějších" filmových trash zážitků a dobrodružství do nitra noční můry. /100% + FILM ROKU/ (15.01.2024)

Geniální obrázky na rozkydnutí mozku, hlucho, geniální rozkydnutý Cage v koupelce, hlucho... Dvě hodiny na horský dráze, který by mohly bejt jedna hodina hodně někde. Takže už klasický Cosmatos. Takže už klasicky za nezasloužený 4*. (akorát by mě zajímalo, kam jsem teda vlastně napsala ten komentář z pátečních varských 3 a.m.) (08.07.2018)

Nicolas Cage je tak trochu jako oheň – dobrý sluha, ale špatný pán. On potřebuje někoho, kdo ho dokáže správně použít a usměrnit jeho specifické herectví do správných poloh – a Panos Cosmatos tím člověkem evidentně je, nebo se mu to alespoň v tomto filmu povedlo. Vůbec bych se nedivil, kdyby ta role byla psána Cageovi přímo na tělo. Mandy osloví jen fajnšmekry, není pro běžného diváka. Film má zvláštní tempo a je dost roztahaný, takže se buď naladíte na jeho styl anebo při něm budete trpět jako zvíře. Především bych chtěl vyzdvihnout drogově transcendentní atmosféru, v jejíž duchu se celý film nese – těžko říct, v jaké realitě se děj odehrává, ale na tom asi vůbec nezáleží. Nejvýraznějším prvkem filmu je samozřejmě one and only Nic Cage. V první půlce moc prostoru nedostává, zato ta druhá je čistě v jeho režii. Vykoksovaný Cage nasadí neuvěřitelné tempo a je badass jak nikdy. Vše podtrhují brutálně vyhrocené a nahláškované dialogy. Mandy je artově natočený grindhouse pro specifické publikum s kultovním potenciálem. (04.07.2018)

Je to krásné. Pokud jako krásno dokážete ocenit pomalu tekoucí psychedelické temnobrazy doprovázené dark ambientním noisem, a příběh o tom, že když taťkovskému Nicolasi Cageovi parta hipíků a SM motorkářů upálí ženu, tak se budou dít věci. Jako by jste filmy Daria Argenta polili černou barvou a pouštěli čtvrtinovou rychlostí. Jen by se na to upalování nemuselo čekat celou hodinu, člověk k tomu pak může snadno začít i docela chladnout. 7/10 (06.01.2020)

Mandy sa hodnotí ťažko a človek nevie, ako k nej pristúpiť a ako ju uchopiť – a táto záhadnosť (ktorou si je ten film sám dobre vedomý) je spolu s o herecký výkon sa snažiacim Nicolasom Cageom asi jediný plus. Tu sa už nejedná ani tak o kinematografiu (hoci po štrukturálnej stránke sa Panos až prekvapivo presne drží trojaktovej štruktúry), ani o autorský experiment (experiment voči čomu? autorstvo čoho?), ani o postmodernu (v dobe po Tarantinovi, Korinem, Gasparovi Noem). Je to ako keby niekto natiahol youtubové videjko na dve hodiny. Je to prvoplánová oslava farieb, defilé neopodstatnených a prekvapivo dosť neinvenčných postprodukčných trikov. Tá kultovosť okolo toho je midkult. Dokonca ani ako guilty pleasure to nemôže fungovať, lebo je to aj málo guilty aj málo pleasure. / Mandy je geniálne dielo. Jeho genialita je ukrytá a veľmi hlboko pochovaná v pomalom tempe a jednoduchosti, skoro až primitívnosti námetu, spracovaného tiež akoby banálne, povrchne. Ale zalezie vám to pod kožu a už spod nej nevylezie. Je to opulentnosť, ktorá ústi do minimalizmu, je to gýč, z ktorého vyviera nové umenie. Tká celkom nenútene a akoby samozrejme úplne nové pradivko, mieša mysticizmus s profánnosťou, vytvára celkom modernú neo-mytológiu založenú na okrajových žánroch a prísne ukotvenú v pozemskosti či dokonca prízemnosti. Sto-krát zo všetkých strán vyobracané klišé ukazuje z novej strany, ktorú doteraz všetci prehliadali. Takže je to akýsi filmový jin-jang, kde jin je pulpový brak a jang autorská kinematografia. (09.05.2020)