Náš Jake

Ach, jak je tenhle film naprosto krásný... tolik slz. Zjednodušeně, film portrétuje americké rodičovství 21. století, kde mimo všechny běžné problémy musí rodiče ještě řešit jejich syna Jakea, který... prostě není jako ostatní čtyřletí chlapci. Bylo hlavně prima vidět Claire Denis, protože jsem jí naposledy viděl v roce 2013 ve filmu "As Cool as I Am", kde mi přišla velmi milá a přirozená. To je i tady a navíc podává naprosto skvělý výkon v roli matky, na kterou se hrne stres ze všech stran a při vypjatých scénách netekly slzy jenom na tváři Claire, ale i na té mojí. JIm Parsons hraje jejího manžela a podává dobrý a přirozený výkon, ale hlavním přídělem na filmu z jeho strany je produkce, protože by bez jeho oblibě divadelní předlohy dost možná tento film ani nevznikl. Syn Jake se v divadelní hře ani neobjeví a i tady je minimálně. Octavie a Priyanka hrají kamarádky Claire, každá má pár scén, ale podávají výkon naprosto adekvátní velikosti jejich role. Trochu bych to přirovnal k loňskému "Wonder", který byl ovšem zaměřen na velké množství postav, kdežto v "A Kid Like Jake" se soustředíme 95% stopáže pouze na rodičovský pár. Příjemná a opravdová rodinná dramata vždy ocením a tohle je jedno z nejpovedenějších, co jsem za dlouhou dobu viděl. Nemohu víc než doporučit (a už tomu tak i dělám u všech mých známých). (01.07.2018)

Plusy: V podstatě vše okolo postavy dítěte - tematizace dětské nevinnosti, vývoj příběhu a výkon dětského herce. Soucítil jsem se sílou dilematu, zda u dítěte prohlubovat něco, co může být pouze přechodnou fází jen proto, aby se dostal do vhodné školky ("pozitivní diskriminace" není správná, ale školka by taky měla být na podobné dítě připravená). Danesová tradičně výborná. Mínusy: Prostředí filmového bytu a nukleární rodiny vyznělo dusivě a nepřirozeně. Parsonsovo obsazení nešťastné hned natřikrát: sheldonovská gesta jsou jeho vlastní; když přičtu, že je gay celebrita, tak působil v roli heteráka dost nevěrohodně a hlavně jeho vyoutování (byť mimofilmové) ovlivňovalo vyznění tématu (jako by syn byl po něm). Hodnocení: 52%. (23.05.2021)

Terapeut Jima Parsonse byl fajn. Na můj vkus byl jeho terapeut příliš v roli terapeuta a málo taky za sebe jako člověk, ale pořád lepší než Roden v seriálu Terapie, který mi po půl minutě přijde jako pasivně agresivní a nepřátelský. Přijde mi, že lidé, co ten film kritizují, že se nic neděje a chodí kolem horké kaše a nepojmenuje se to, o čem všichni vědí, nevnímají, že přesně o tom film je. A je v tom autentický. Stejně tak kritika toho, že ve filmu se nic neděje, ale jsou tam pořád rozhovory. I to je autentické. A je to silná stránka filmu. Věrohodně přibližuje, v rámci každodennosti, jak se ve skutečnosti věci „dějí“ a o čem rodiče věrohodně diskutují a hádají se. Matka bojuje za syna a neuvědomuje si, že bojuje vlastně za sebe. A že ona i syn stejně chrání každý své ohrožené sebeurčení. Matka se cítí ohrožena a genderová nekonformita syna se tak stává tabu. Přitom jediný, kdo matku kritizuje, je ona sama. Vyrovnává se se zklamáním, selháním a kritikou, kterou pro sebe představuje sama. Syn v ní otvírá ve skutečnosti její vlastní osobní témata o identitě a mateřství. Film implicitně klade otázku, kde je hranice mezi ochranou dětí a tím, kdy rodiče sami svému dítěti přistřihnou křídla a stanou se tak tím, před čím dítě chtějí chránit, jeho prvními šikanujícími. PS: Vadí mi na čsfd ty homofobní a transfobní komentáře. A jak je snaha alibisticky deklarovat neutralitu. Přijde zajímavé, jak se čsfd snaží být prestižní a „profesionální“, ohledně hodnocení filmů, ale naprosto selhává v tom vytvořit bezpečné prostředí, kde místo komentování filmů komentující pak útočí na jiné komentující a vyjadřují nenávist k jiným „menšinám“. Jejich hodnocení není o filmu, ale projevem vlastní nesnášenlivosti. (16.12.2018)

Príjemný film, lehce podaný, ale přitom v něm probíhá něco moc vážného. Pro mě nejsilnější motiv rodičů, kteří se bojí reakce okolí a nakonec zjistí, že nejdůležitější je jejich vlastní vnitřní postoj. Co mi hrozně vadilo, byla kamera. Od práce kameramana čekám, že ji vůbec nebudu registrovat, že mi pomůže vklouznout do filmu a hlavně nebude rušit. Tady mě kamera neskutečně rušila - klepání obrazu, přílišné ostření a rozlostřování, nemohla jsem si film v klidu užít. (23.11.2018)

Jako psychologické drama to bylo vymyšleno dobře a i téma bylo celkem k zamyšlení. Naprosto mne však minulo herecké obsazení, kde jsem prostě nebyl schopen akceptovat ústřední dvojici jako pár. A ta přehrávaná hysterie a mimika Claire Danes, kterou mám jinak docela rád, ta mi ten film doslova zhnusila. Je sice fakt, že dostat se do tak svízelné situace je dost komplikované a opravdu nevím, jak bych to řešil, být v jejich kůži, ale přesto, slabota. Čekal jsem daleko víc a z ukázek to vypadalo lákavěji, než to nakonec bylo. 40% (27.11.2019)