Vrahovia mesiaca kvetov

Fargo 1920: White guilt done right. Strhující to není, vynikající nesporně ano. Chtě nechtě to působí jako minisérie omylem puštěná v kuse, dvě a půl hodiny si to stylově dává sakra na čas se vším a v závěrečné hodině po změně stylu je to naopak zkratkovité. Jeden z těch snímků, které měly být buďto o poznání kratší (a vynechat celé linie) nebo naopak výrazně delší (a plně se každé věnovat). (20.10.2023)

V rovině pohledu na k záhubě odsouzenou komunitu hutné, teskné, od režiséra typicky kousavé a chvílemi strhující. Ve stejně výrazné rovině rodinné ságy ze starých nedobrých časů ale ve všech ohledech slabší. Charakteristika ústředního trojlístku je totiž téměř od začátku jasně daná, mezi řádky je toho skryto jen málo a ve chvíli, kdy se přestane před divákem halit i poslední detail, je hotovo. Od té chvíle už nedává smysl důvěra konkrétních vztahů a tím pádem ani motivace zásadních činů v posledním aktu. A tím spíš pak nerozumím, proč tenhle měsíc kvete půlčtvrté hodiny, když by se všechny pohnutky i pointy vešly do dvou a nepřišel bych o významy ani hloubku. Čímž se dostávám k tomu, jak moc Scorsese miluje rozhazovačnost a formální rozmazlenost. Tam, kde má být stádo, je několik stovek krav, kde má být davová scéna, jsou lidi od obzoru k obzoru a tak (hlavně v úvodu) pořád dokola. I DiCaprio je tentokrát až nadužívaný a možnosti jeho zlomeného výrazu, jakkoli jindy dokonale funkčního, přetíženy, protože je divákovi téměř cpán před oči ve všech emocionálních extrémech. Chápu opájení se možnostmi kinematografie, ale na rozdíl od daleko chytřejšího Irčana, podobně rozvážné a opatrně jedovaté americké vzpomínky, tenhle kotouč podruhé už roztáčet nebudu. (15.12.2023)

Zabijáci sedacího nervu jsou k prdeli hostilní manýristickou prudou a de fuckto banální, nepřeqapivou a nijak zvlášť dramatickou historkou o vysemeňování a anihilování ropodiánů zkurvenými bílými hubami, pro prachy se neštítícími ani škaredých a otylých indiánských mužen. Manýristickou prudou, sice naprosto dokonale natočenou a plnou autentických kulisních vyfikundací či dobových detailů, nad kterými by dozajista nejeden starožitník nebo kulturní hysterik s vášnivým funěním urputně vyhonil, ovšem brutálně navatěnou nekonečnou bandou indiánských folklórních pásem, zbytečných scén, marných dialogů a planých režisérských egomasturbací až téměř do zcela negluteálních čtyř hodin. Manýristickou prudou s devadesáti devíti procenty famózních herců, avšak co naplat, když je ten hlavní parodií snad i na porno. Ukrutný neherec Leoš di Obrna ke svému fantastickému mimickému rejstříku v podobě nakrčeného obočí, způsobujícímu až dechberoucí varhanovitou vrásku u kořene nosu, s níž lze přesvědčivě zahrát naprosto vše od lodního ztroskotance přes zlého a hodného krále, investičního tuneláře či vesnického idiota až po traumatizovaného zálesáka, přidal druhou!!!, neméně úchvatnou polohu, a sice mistrovsky prkenně sešklebenou držku. Počítám, že na to dozajista šel Stanislavského metodou a před každou klapkou před ním museli utýrat koťátko nebo nějakou anorektickou osmnáctku, aby mu šly ty koutky dolů zcela od přirození a všichni tak bezvýhradně uvěřili, že ty chudáky Indiány počátkem 20. století brutálně vykořisťovali i toporní ochotničtí klauni. Marťasi, Marťasi! Myslím, že i kdybys tohle sestříhal na prdelfrendly dvě hodiny, pořád by to krásně natočená a skoro skvěle zahraná obsahově nenápaditá, nezáživná otrava, dobrá leda tak pro insomnické nudofily a pokrytecké pozéry. Takové čtyři hodiny, navíc s ukrutně koženým až tragikomickým kašparem, to je jednoznačně zločin týrání diváka, který by mohl být lehce překvalifikován i na anální znásilnění filmem! Čas holt nezastavíme, jistoty se hroutí a se Skorsisinou to konverguje k prdeli úplně jako s Klintem. Dříve strhující vypravěči i originální baviči prostě stárnou do žvanivých egocentrických senilů, u nichž forma inkontinuje na obsah. Ještěže aspoň ten Rydly pořád poctivě žere Geriavit a pije balzamovač! (29.10.2023)

Filmařina skvělá, ale to je vše, Dicaprio absolutně mimo potenciál, jako celek předlouhé, rozvleklé, pocitově dlouhé tak na osm hodin. Poslední půl hodina už konečně za něco stojí. Jako neříkám, že je to špatný, ale je to úmorně dlouhé a povětšinou nudné. Scorsese by se měl zaměřit na kratší stopáž, Irčan byl snad ještě úmornější. Bohužel tohle nebude patřit mezi mé oblíbené filmy Lea. Rozhodně se na to znovu nepodívám. (02.01.2024)

O jednom ze žhavých kandidátů na všech nejrůznějších nadcházejících filmových ocenění je zcela jistě jasno. Martin Scorsese servíruje jeden z nejsilnějších filmových zážitků svého kariéry, který si zvládá diváckou pozornost udržet po celou svou obsáhlou délku, pracovat s komplexními motivy i černou tečkou americké historie neskutečně vtahujícím vyprávěním. Je to radost, Scorsese nejen realizoval svůj další vysněný projekt, ale zároveň silné téma zpracoval s výraznou citlivostí a úctou. Výsledkem je velkolepé historické drama, které nejenom výborně vypadá, ale je celé vyloženě výborné. This Is Cinema! (16.10.2023)