Prirodzený talent

Robert Redford odpálil svoju loptičku ďaleko za Costnerovu baseballovú trilógiu. A je zaujímavé ako sa u nás filmy o (pomerne neznámom a pravidlami niektorým ľuďom ešte stále nejasnom) baseballe chytili. Tento športový tradičný film si vždy rád pozriem, a musím sa priznať, že aj napriek jeho pravidelne opakujúcej sa projekcii ma stále má čím nadchnúť. Okrem hereckých hviezd, ide samozrejme o hru, dramatickosť, ale i o štipku štýlovo spracovaného sentimentu a nadsádzky. A možno práve preto 90%. (06.03.2006)

Tohle je tak neuvěřitelně patetický a klišovitý film, který se vás za každou cenu snaží dostat emoce, až je to neuvěřitelné. Jenže je to tak skvělý film, že si mě svým pojetím naprosto získal. Je to místy tak přehnané, až je to prostě krásné. V závěru jsem ani nedutal a jen jsem sledoval, jak je to natahováno až do toho úplně finálního odpalu. Robert Redford je prostě herecký mág. (29.12.2015)

Když jsem byl před dvaceti lety malý, chodil do scouta a tam hrál baseball, byl tento film legenda. Teď jsem se k němu konečně dostal. Sice je poněkuď naivní a nevěrohodný, sází na scela standartní schéma, když všechno spěje k jedné hře kde pude o všechno, ale těžko se něco vyčítá, když má film eso takového kalibru jako je Robert Redford. Potěšila mě také nemalá role Wilforda Brimleyho, kterého si pamatuju z The Thing. (16.12.2009)

Nemám ráda Redforda a mám ráda Duvalla a Close. Nicméně - jsem fakt v té menšině lidí, kteří prostě nechápou, jak ostatní mohou uvěřit téměř 50ti letému Redfordovi tuto postavu? A Close to samé? To je to, co na tomto filmu nechápu nejvíc - obsazení. To se spletli či to udělali naschvál? :D Nemám ráda americký patos a přeslazenost a pro mě to tento film má a proto u mě neuspěl...Bohužel - nicméně sláva - existují i jiné filmy podobného žánru. A za mě lepší :) (17.10.2020)

Sportovní bijáky to se mnou mají jako s absolutním antifanouškem koukání se na to, jak sebou na hřišti mrská někdo jiný, fakt těžký (i když zrovna baseball jsem si naštěstí jedno léto na vysoké párkrát zkusil zahrát a tudíž se v něm aspoň neztrácím); když už začnu nějaký ten zápas na plátně prožívat, musí za tím být ještě jiné kvality, v tomhle případě, lapidárně řečeno, pečlivé budování dějových oblouků i podobloučků, často sympaticky jen v nedoříkávaných náznacích pro pozorné, postupné gradování opakovaných motivů ve scénáři, obrazu i Newmanově muzice a netlačení na hrdinskou pilu, ale naopak důraz na obyčejnou, uvěřitelnou člověčinu, vedle kterého je těch pár neuvěřitelných odpalů naprosto bratelných a v pořádku – jsme přece v pohádce. A pak samozřejmě mocná skoropadesátnická identifikace se skoropadesátníkem Redfordem v roli pozdního třicátníka zabejčeně dohánějícího v životě věci, na které je i pozdní třicátník už moc starej. (08.11.2018)