Rain Man

Spracovania filmu sa ujal režisér Barry Levinson, ktorý na osudy Raymonda a Charlieho nahliada inak než väčšina režisérov podobných filmov. Nenabáda divákov, aby Raya ľutovali, pretože je chudák "úplne mimo". Naopak naznačuje, že hoci sa Raymond od väčšiny ľudí výrazne líši, nie je nešťastný, nadväzuje relatívne normálne vzťahy s okolím a užíva si život. Núti tak divákov k zamysleniu nad tým, či je k šťastiu a spokojnosti bezpodmienečne nutná akási "normálnosť", o ktorú väčšina ľudí v živote usiluje. Pozitívny dojem, ktorý z Raymonda diváci určite majú, ešte umocňuje perfektný Dustin Hoffman, ktorý si so svojou postavou vyložene pohráva; necháva Rain Mana, aby sa správal prirodzene a nesnaží sa ho štylizovať do bezmocného a neschopného postihnutého muža. Atmosféru filmu dokresľuje aj príjemná a nevtieravá hudba od Hansa Zimmera, ktorá dopĺňa dej filmu a plne s ním korešponduje. Dôležité na Rain Manovi je aj to, ako veľmi k sebe bratia emocionálne priľnú, hoci sú z úplne iných svetov. A tak aj divák priľne k nim. (09.12.2012)

Autismus v mainstreamovém balení, tj. s výraznou neautistickou postavou pro naši identifikaci (a pro vývoj vyprávění, protože Ray se změnit nemůže), s vyvážením hrdinovy nemoci jeho fenomenální pamětí, s pečlivě dávkovaným „hřejivým“ humorem, s melodramatickým omezením původce všech konfliktů na nevyléčitelnou duševní chorobu. Můžeme se ironicky vysmívat Levinsonově snaze vyprávět s láskou a porozuměním o člověku, pro kterého je hlubší náklonnost k jiné osobě neznámou emocí. Nebylo by však spravedlivé přehlédnout při tom, že Rain Man je zároveň natočen velmi vkusně. Bez přehnané sentimentality, bez snahy vyeliminovat vše jen trochu „unheimlich,“ bez stoprocentně pohádkového konce (bratrská láska je fajn, ale instituci specializovanou na pacienty jako je Raymond nenahradí). V mezích žánru věrohodné charakterové proměně Toma Cruise paradoxně nejvíce pomáhá v jádru neměnný, ovšem na své filmového bratra pozvolna jinak reagující Dustin Hoffman. Ačkoliv ve skutečnosti jsem v tom filmu Dustina Hoffmana nikdy neviděl. Vždy vidím jenom Raymonda Babbitta. 85% Zajímavé komentáře: sportovec, Subjektiv (24.09.2013)

Tak je to stará klasika samozřejmě. Úplně mě film nevzal, místy nudil, ale zase na druhou stranu měl film perfektní příběh a vedle Toma Cruise mě nadchnul hereckým výkonem Dustin Hoffman. Krásně zahrál autisticky postiženého člověka. I hudba není špatná. Chybou je asi délka no, ale přesto kvalitní sníme, který se jn tak nevidí. Vidím film na lepší nadprůměr. Váhal jsem mezi 3 a 4 hvězdou, ale nakonec dávám čtvrtou. Celkově nakonec hodnotím na 70% = **** (08.12.2012)

Zatímco u špatného herce může atraktivní vizáž zafungovat jako berlička, u dobrého totéž skoro ruší. Přestože neexistuje prokazatelný vztah mezi vzhledem a nadáním, mám pocit, že ti ošklivější bývají lepší herci. Každopádně Tomík mě v každém dalším filmu přesvědčuje, že u něj to neplatí. Tady je brilantní - a to mám v TOPce Dustina Hoffmana, pro jehož výkon v tomto filmu už vůbec neexistují slova. Když ti dva jsou "na plátně" spolu a dohadují se o tom, jestli spodky z Kmartu jsou hadr nebo ne, říkáte si, že snad nemůže být nic lepšího. (14.12.2004)

Hit pozdních osmdesátých let, kterému vedle mimořádně propracovaného scénáře pomohl životní výkon Dustina Hoffmana. Ten jako známý puntičkář věnoval přípravě mimořádně náročné role bezmála pět měsíců a žil i s autisty v léčebně. Cruise se vedle Hoffmana snažil nezapadnout a vytáhl se na jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Všechno ve filmu šlape, jak má. Jeden z největších filmových zážitků. Film je doslova nabitý emocemi, ale nepřekračuje hranice kýčovitého sentimentu. Celkový dojem 95 %. (19.01.2008)